Kanoista Ježek medailovou pozici neudržel, skončil pátý

Jednatřicetiletý Ježek doplatil ve finále na dvě penalizace za dotyky branky, své první ze čtyř jízd, které na pekingském kanálu v Šun-i absolvoval. Úřadujícího vicemistra Evropy a bronzového medailistu z MS v Praze 2006 rozhodila chyba už na první protivodné brance číslo 3 a další penalizaci obdržel na "jedenáctce".

"Škoda, měl jsem na víc," litoval Ježek. Za první dotek si prý ani moc nenadával. "Tam je to těžké místo, s lodí to hodně hází. Není to na náhodu. Hodně lidí, i velkých favoritů, si tam dotek dalo," řekl novinářům.

S vědomím penalizace se rozhodl zrychlit. "Přidal jsem a v jedenácté brance jsem pozapomněl, že místní branky, ať se mám na co vymluvit, jsou širší, než na co jsme zvyklí. Ona ta špička pak těsně nevychází. Tam jsem to podcenil," řekl a tentokrát už si zanadával.

"Ty jadrný slova jsem si neříkal v cíli, ale už po cestě," prohlásil. Ale nenadává prý sobě. "To je do éteru, to jsou takové výkřiky do tmy. Ale ničemu to nepomůže. Na trati chci ještě jet," uvedl. Na dresu měl číslo pět, své konečné umístění. "Lepší než šestej, sedmej, osmej, a tak dále. Takže zas tak špatný to snad nebylo."

Do finálové části vstupoval Ježek s odstupem 93 setin za vedoucím Martikánem, na nějž nakonec ztratil 5,64 sekundy. Devětadvacetiletého Slováka na cestě za druhým zlatem nezastavily ani dva dotyky, druhého Davida Florence z Británie porazil o téměř dvě sekundy. Třetí skončil Australan Robin Bell, Ježek za bronzem zaostal o 1,70 sekundy, tudíž ho zejména druhá penalizace může hodně mrzet.

"V cíli jsem to nevěděl, ale tušil jsem, že ten druhej šťouch bude ten smutnější," prohlásil. Když na olympiádu odjížděl, přál si být ve finále. "Protože to je ten závod, který se sleduje. Když ve finále nejedete, tak to vypadá, že jste se sem jel podívat. Takže beru za úspěch, že jsem se do něj dostal. Možná jsem měl na víc, ale nepovedlo se," prohlásil.

Každopádně si prý přiveze velký zážitek, na olympiádě byl poprvé. "Když jsem jel nahoru po pásu a slyšel ten řev, tak jsem si říkal, že to bude dobrej kotel. Dobrá vzpomínka," popisoval. Před startem ani nebyl moc nervózní. "Z toho jsem měl trochu obavy, i když běžně nebývám nervózní, jen lehce. Tak jsem si říkal, jestli to ustojím i tady. A ustál," ujistil, že stres mu ruce nesvíral.

Nebývalý zájem novinářů v Pekingu ho překvapil. "Ale nerad bych se stal nějakým populárním člověkem. Lepší je být takový 'No name', o kterém se nemluví a nepíše. A může si dělat, co chce," řekl. "Ale jinak mě to těší, že jste sem přišli v takovém hojném počtu," dodal se smíchem.

Martikán se ziskem čtvrté medaile stal nejúspěšnějším slalomářem v historii her, ve sbírce má vedle dvou zlatých také stříbra ze Sydney a Atén. "Vypadá to, že to byla hodně dlouhá doba, ale rychle to uteklo. Mám z Atlanty dobré vzpomínky a dnes jsem si to připomněl, je to skvělý pocit. Sice trochu jiný, ale radost je úplně stejná," řekl novinářům po závodu.

Zatímco v Aténách v cíli zvedl ruce a okamžitě si nasadil kšiltovku pro olympijského vítěze, v Pekingu zůstal za cílem ledově klidný. Nechtěl si zopakovat vzpomínku z Řecka, kde mu byla za sporný dotek branky připsána penalizace, čímž přišel o zlato. "Byl jsem radši opatrný," uvedl.

Sen o třetím zlatu za sebou skončil už v semifinále pro šampióna ze Sydney a Atén Tonyho Estangueta. Třicetiletý Francouz obsadil mezi 12 startujícími v semifinále deváté místo a do osmičlenného finále se těsně nevešel.