Článek
Ta přitom závodit chtěla, ale trenéři rozhodli, že jet s antibiotiky není dobrý nápad. „Ani já nechtěla, aby jela. Zdraví je přednější,“ uvedla Vařeková. Byla zklamaná, první olympiádu si naplno nemohla užít až do konce. „Je to smůla, ale Jitka má zdravotní problémy delší dobu. Vloni na mistrovství světa do 23 jsme musely zastavit v půlce závodu. I když jsme to Jitce říkaly, neřešilo se to. Podle mě s tím aspoň částečně mohla něco udělat,“ zlobila se veslařka.
O dvojskifu nevěděla
Poprvé v životě si tak sedla do lodi se svojí tréninkovou partnerkou Knapkovou. O této možnosti se mluvilo už od čtvrtka, sama skifařka o ní ale netušila. „Věděla jsem, že je Jitka nemocná, ale že pojedu, jsem se dozvěděla až hodinu před startem. Asi mě nechtěli rozptylovat před závodem,“ domnívala se svěřenkyně trenéra Tomáše Kacovského.
Její první reakce? „Doufám, že to vydržím.“ Ani ona totiž nebyla v Pekingu zdravá, onemocnění průdušek se výrazně podepsalo na ztrátě formy. Ve finále skifu jí tak došly síly. Po dojezdu dlouho vydýchávala v lodi a spěchala na start. „Chvilku jsem se vyveslovala, napila ionťáku, vzala si energetický gel a šla na vodu. Moc času nebylo,“ vykládala.
Těšila se domů
Obě finále dělilo přesně osmdesát minut. „Bylo to fyzicky náročné, ale snažila jsem se to Gabče moc nezkazit, ale v půlce trati už jsem prostě nemohla. Bylo mi holek líto, když to měly tak dobře rozjeté, beze mě by dopadly lépe,“ tušila Knapková. Nic podobného dosud nezažila. „A už zažít nechci,“ říkala.
Byl to pro ni smutný konec sezóny, během níž do OH neprohrála s nikým kromě běloruské hvězdy Karstenové. Měla kolem sebe početnou skupinu odborníků z týmu Kateřiny Neumannové, ale ani to k úspěchu nevedlo. „Už se strašně těším domů,“ říkala s přesvědčivým výrazem.
