Článek
Měla jste už před kvalifikací tušení, že hodíte tak daleko?
Vůbec. Ráno to nebylo ideální, byla jsem až moc v klidu, ale ta atmosféra mě probrala.
V Kolik jste musela ráno vstávat?
V šest. Vstávalo se mi dobře, ale na stadiónu jsem byla ospalá, když mě Standa Tábor masíroval achillovku, málem jsem usnula.
Viděla jste hned po odhodu, že oštěp letí tak daleko?
Myslela jsem, že to bude tak 65 metrů a on z toho byl třetí výkon kariéry. To je ideální, kdybych takhle zahájila i finále, bylo by to fajn.
| OLYMPIÁDA ON-LINE NA SPORT.CZ |
| Sledujte aktuální dění na OH v Pekingu! |
Chtěla jste hodit daleko i proto, abyste zastrašila soupeřky jako to dělal Jan Železný?
U mě je výhoda, že zůstanu v klidu, umím se na první pokus uvolnit, protože vím, že ho umím hodit daleko, zatímco některé soupeřky bývají v křečí a nervózní.
Vy jste nebyla nervózní ani trochu?
Málo, až mi to přišlo podezřelé, že tam jdu až takhle suverénně, to se mi moc nelíbilo...
Měla jste obavy, že na tvrdém povrchu dostanete po hodu ránu do zad. Přišla?
V pohodě, ale přeskočilo mi v nártu a dost to bolelo, ale po závodě to už skočilo zpátky.
Hned jste si našla na tribuně svého přítele Lukáše?
Dlouho jsem ho hledala, až z toho byl šéftrenér Fišer nervózní, tak po něm začal pátrat a přivedl ho na tribunu. Zvládla bych to i bez něj, nesložila bych se, ale je lepší ho mít za sebou.
Hned po závodě vám z tribuny trenér a Lukáš něco házeli. Co to bylo?
Mobil, abych se s nimi spojila, kde jsou. Tušila jsem, že než se z plochy dostanu, bude to nějakou dobu trvat a v batohu být telefon nesmí. On by se dal schovat, ale nechci je dráždit...
