Článek
Klíčovým momentem byl pád v první zatáčce po startu, co se tam vlastně stalo?
Přede mnou se srazily Argentinka Diazová a Švýcarka Fahndrichová. Přibrzdila jsem a čekala, co budou dělat. Argentinka vstala a znovu spadla.Už jsem se ji nestačila vyhnout a skončila jsem na zemi. Při pádu jsem se praštila do trojúhelníku a vyrazila si dech. Nemohla jsem hned pokračovat a soupeřky ujely.
Situace v té klopené zatáčce byla hodně ostrá už při nájezdu, vy jste musela vyjet až na její horní okraj. Nedalo se to řešit jinak?
Byla jsem nad nimi. Srazily se přede mnou, blíž dolnímu okraji zatáčky. Neměla jsem jinou možnost, než vyjet nahoru. Když jsem se zkusila rozjet, Argentinka se zvedla a znovu spadla, té už jsem se vyhnout nemohla.
Čím je specifická ta první zatáčka. Padalo se v ní prakticky v každé jízdě?
Jede se tam velkou rychlostí a hladký asfalt, který je tam položený, klouže i za sucha. Když pak v té rychlosti kolo naklopíte a někdo do vás třeba jen lehce ťukne, už se letí. Navíc je ta zatáčka hodně úzká. Pro kluky je to ještě horší, jsou tam rychlejší.
První semifinálová jízda se vám nepovedla, ale po druhé jste měla na čtvrtém postupovém místě dvoubodový náskok. Šla jste do třetí jízdy s cílem si ho pohlídat před Švýcarkou a Kanaďankou Coolsovou nebo jste chtěla útočit na prvenství?
Vzala jsem si venkovní dráhu, protože jsem si tolik nevěřila na startu. Chtěla jsem mít jistotu, že pojedu svoji lajnu co nejrychleji. Měla jsem je pod kontrolou, jela jsem pátá. Věděla jsem, že musím být před nimi, ale v žádném případě o dvě místa za nimi. Kdybych nespadla, postoupila bych.
Vám ale starty moc nejdou...
Bohužel, i když se je snažím pilovat. Asi tam je nějaký psychický gblok. Hodně jsem pokazila právě v první semifinálové jízdě špatným startem. V dalších dvou už jsem musela spoléhat na to, že je zajedu dobře. Starty opravdu nemám moc dobré. Před první jízdou jsem stála mezi Francouzkou Chaussonovou a Novozélanďankou Walkerovou, které mají dobré starty. Hned mě zavřely, nemohla jsem šlapat. Musela jsem počkat až odjedou.
Do cíle jste dojela, jaké máte z pádu šrámy?
Jsem jen podřená, jinak nic hrozného. Zklamání bolí víc než odřeniny. Štve mě ten vyražený dech, několik sekund trvalo, než jsem se opět rozdýchala. Kdybych mohla pokračovat hned třeba by se s tím dalo ještě něco udělat.
Vynadala jste Diazové, která váš pád zavinila?
Ne, to nedělám.
Nevadilo vám, že byl závod ve čtvrtek odložen kvůli dešti a dnes se jelo ve vedru?
Nebylo příjemné, čekat na závod, ale jeden den není tak moc. Týdenní čekání by bylo horší.
Byly na trati patrné následky průtrže mračen?
Celou trať byla zakrytá plachtami, takže byla v pořádku. Ani asfaltové zatáčky nebyly mokré.
Bikros je poprvé na olympiádě, jak budete na premiéru vzpomínat?
Byla jsem ráda, že jsem se vůbec kvalifikovala. Snažila jsem se hry a jejich atmosféru si užít. Samozřejmě zklamání je velké, ale celkově budu vzpomínat ráda.
V očích máte pořád slzy, to zklamání asi hned tak neodezní...
Určitě ne, bude to bolet kdykoliv si na tenhle závod vzpomenu. Život tím nekončí. Musí se jít dál. V říjnu mě čeká závod Světového poháru a za čtyři roky další olympijská šance v Londýně. Motivaci mám.
Máte tu maminku a bratra, jezdí za s vámi pravidelně?
Kdepak, rodiče přestali jezdit, když jsem se dostala do reprezentace. Když přijedou, platí pravidlo, že spadnu...
