Rubriky:

LOH 2012

Kostelecký: Poslední čtyři terče jsem skoro neviděl

10. srpna 2008 16:06 - PEKING

Zásluhou českých střelců má česká výprava na olympijských hrách v Pekingu po dvou dnech hned dvě zlaté medaile. Po Kateřině Emmons vystřílel nejcennější kov i brokař David Kostelecký. "Ještě mi pořád moc nedošlo, co se děje. Třeba mi to dojde až v letadle domů. Vždyť jsem si neprohlédl pořádně ani medaili, mám ji v kapse. Jen dávám pozor, abych ji neztratil," prohlásil Kostelecký.

Už jste si plně uvědomil, že jste olympijský vítěz?

No ještě moc ne, pořád se něco děje. Dopingová zkouška, kde jsem se zdržel, protože jsem nemohl hned odevzdat vzorek. Já s tím mám problémy vždycky, nejsem zvyklý, aby se na mě díval chlap, když čurám. A ještě se tam musí člověk celý svléknout, takže si připadám jak někde ve stripbaru. Potom jsem běžel vyčistit flintu, abych ji mohl odevzdat. V úterý v noci už letím domů. Ještě jsem neměl čas o tom přemýšlet, snad až teď, v autobuse do olympijské vesnice. Odtud budu spěchat do českého olympijského domu. Třeba mi to dojde až v letadle domů. Vždyť jsem si neprohlédl pořádně ani medaili, mám ji v kapse. Jen dávám pozor, abych ji neztratil.

V sobotu horko, v neděli déšť, který den se vám střílelo lépe?

Asi v sobotu, protože terče nebyly nastavené podle pravidel, létaly moc daleko a rychleji, než mají. Kdo jak se s tím srovnal dost rozhodovalo i pro neděli. Déšť byl nepříjemný, ale mně přinesl zlato... Když vezmu celkově ty dva extrémy, tak jsem asi těžší závod nezažil.

Více o Kosteleckého triumfu čtěte zde.

Byl jste hodně nervózní, když se blížil váš životní úspěch?

Byl jsem docela klidný celý závod. Ani jsem nepozoroval, že by mi tep skákal nahoru. Je mi třiatřicet let a střílím od šestnácti. Něco už jsem vyhrál a hodně prohrál. Mám toho hodně za sebou. Za ty roky už vím, jak se ovládat.

Co jste si řekl jako první, když jste věděl, že to máte zlato?

Nejdřív jsem tomu nevěřil, že to proběhlo tak hladce a tři terče před koncem bylo rozhodnuto. Pak to byla velká úleva. Spadl mi kámen ze srdce. Cítil jsem velkou úlevu a štěstí. Dokázal jsem si splnit to, o čem jsem celý život snil a můžu si jednou říct, že jsem vyhrál olympiádu.Pak už jsem to jen dostřílel, i když jsem chtěl finále dotáhnout čisté. Měl jsem vodu na brýlích, dá se říct, že poslední čtyři terče jsem skoro neviděl, byl to instinkt, střílel jsem skoro poslepu. Jako kdybyste jeli autem v hustém dešti bez stěračů.

Pocity, když minete terč, jsou nepochybně diametrálně odlišné...

To bych musel říct sprosté slovo a to nemůžu. Prostě si ulevím… Ale záleží, co je to za chybu. Jestli nějaká moje blbost nebo ji způsobil střelec vedle mne, případně rozhodčí.

Po červencovém stříbru na mistrovství Evropy jste říkal, že před Pekingem stejně nic nedoženete a tady uděláte maximum pro úspěch, ale konkrétní umístění jste neplánoval. Kdy jste začal tušit, že jste si přivezl dobrou formu?

Když jsem přes týden střílel sto padesát tréninkových terčů, udělal jsem jen tři chyby a střílelo se mi vyloženě dobře. To jsem si říkal, že by to mohlo být dobrý, ale nedělal jsem si žádné ambice, protože vím, jak to ve střelbě chodí. Při oficiálním tréninku změnili to schéma, terče létaly dál. Bylo to daleko těžší, udělal jsem šest chyb z pětasedmdesáti. Hned jsem spadl zase na zem a nevěděl, co mě bude čekat druhý den.

Nerozhodilo vás to?

Ne, ten trénink mi nakonec pomohl. Zvykl jsem si a první den udělal třiasedmdesát bodů. Tím jsem se uklidnil, měl jsem trochu nahrabáno na druhý den, ale věděl jsem, že všechno může pokazit i poslední položka. Bylo to také o štěstí, ale já věřím na osud, na svého Pánaboha, a na to, že shora je všechno určené. I to, kdy má střelec svůj den. Já ho měl dneska.

Trenér Dvořák, ale říkal, že to byla exhibice...

To bych netvrdil. Po bitvě je každý generál. Já jsem nohama na zemi. Tohle už se mi nemusí nikdy povést.

Pracujete s psycholožkou, pomáhá vám hodně?

Před olympiádou v Aténách jsme ji najali. Tenkrát jsem měl šanci dostat na hry divokou kartu. Nakonec to nevyšlo, ale naše spolupráce pokračovala. Napadalo mě to už dřív, akorát jsem nenašel toho pravého člověka, protože to také není jednoduché, aby si sportovec s psychologem sedl a povídal. Tady se to povedlo. Pani doktorka Eva Šauerová ví, o čem je řeč a jak to v té sportovcově hlavě funguje. To byla jediná cesta, kde jsem cítil, jak se dá zlepšovat. Jezdí se mnou i na některé závody. A jak vidíte, funguje to perfektně. Telefonoval jsme jí i odtud před každou položkou. Naposledy asi deset minut před tím, než jsem šel na finále. O čem, to neřeknu.

Jste olympijský vítěz, mistr Evropy. Chybí vám jen titul mistra světa, chcete ho ještě získat?

Určitě by to bylo fajn zkompletovat tuhle sbírku zlatých medailí. Mistrovství světa jsem vyhrál jako junior, což je něco jiného. Je mi třiatřicet let, určitě se o to pokusím. Myslím, že ještě nějaký rok budu střílet, pokud se mi nic nestane.

Prý jste v sobotu nechtěl vědět, jak na tom jste?

Já jsem si myslel, když Glasnovič udělal třiasedmdesát, že na tom budu dobře. Spát jsem šel už v deset večer a spal jsem dobře, vstával jsem v půl šesté ráno. V olympijské vesnici mi říkali naši sportovci, že je to super, ať se držím. Pochopil jsem, že se něco děje. Až tady na střelnici mi organizátoři předávali dárek, protože jsem prý po sobotě první.

Střílíte za Duklu Hradec Králové a máte modrou knížku...

Já jsem jako civil, instruktor. Mám problémy se zády, skoliózu. Koneckonců je na mně vidět, že nejsem úplně rovnej… Nejsem úplně zdravý sportovec.“

Většina brokařů jsou i myslivci. Chodíte lovit?

Ne. Nejsem myslivec ani lovec.“

Kdysi vás vyřadili ze střediska mládeže jako neperspektivního...

Kdysi dávno. Ale to se podle mě stalo asi každému sportovci. To byla doba, kdy se nevědělo, jak budou střediska fungovat. Tuším, že místo mě vzali někoho jiného. Nevím, co za tím bylo. Jeden rok jsem byl neperspektivní. Ale jsem za to rád, protože teď když čtu nějaké knížky o sportovcích, kteří hodně dokázali, zažili něco takového.“

Jste talent nebo máte všechno vydřené?

Talent mám, protože sporty mi většinou šly, neměl jsem s nimi nějaký problém. Střelba je ale hodně specifická, musí se hodně vydřít.

Vzpomněl jste si na Hrdličku a Bednaříka, kteří získali olympijské medaile v trapu před vámi?

Vzpomněl jsem si. Petr Hrdlička získal zlato v Barceloně, Míla Bednařík v Soulu stříbro. Moc ho obdivuji. Škoda, že tragicky zahynul. Zdravím ho do nebe. Určitě byl při mně. Nedávno jsem mluvil s jeho tátou. Je velká škoda, že zahynul, protože s ním bychom měli super tým. On by určitě střílel ještě dneska, bylo by mu něco přes čtyřicet. Představte si ty jeho zkušenosti! Nás mladší by určitě měl co učit.

Lze se střelbou uživit, teď jste milionář...

Milión korun v dnešní době není nic, navíc ho zdaním. Střelbou se dá uživit, ale musíte být hodně dobrý, vyhrávat, a to s nestává právě každý rok. Já jsem už čtyři roky zaměstnanec Dukly, pobírám plat. Oni mi zajišťují veškerou přípravu, mám tam dobré podmínky, za což děkuji. Jinak podnikám s bratrem Romanem, prodáváme zbraně a vybavení. Máme v Holasicích u Brna soukromou střelnici, kde se také často připravuji.

Bylo těžké zvládnout změnu zbraně, z Beretty na Perazzi?

Pro mne ne, jen se kolem toho vedly zbytečné řeči. Firma Perazzi se o mne stará skvěle. Mám tuhle flintu šest let a pořád je výborná, vystřílela už kolem sta tisíce nábojů. Však je také drahá, stojí kolem dvou set tisíc korun.

Dal jste jí jméno?

Nedal, ale mám ji rád, určitě, není to pro mě jen zbraň. Jméno snad nemá, je to věc, která je pořád se mnou. Nepovídám si s ní, ale když dám pětadvacítku, tak ji políbím. Něco jsem s ní prožil a vím, že se jí nikdy nezbavím. I když už nebudu střílet, tak ji předám třeba vnoučatům. Pořád je to flinta, co vyhrála olympiádu, nastřílela světový i olympijský rekord.

V úterý letíte domů, nepřehodnotíte to a nezůstanete?

Určitě ne, já se strašně těším domů, za ty čtyři roky jsem nacestovanej až až. Doma jsem letos moc nepobyl, takže si olympiádu rád pustím v televizi. A pak pojedu na dovolenou, jen ji musím zkombinovat se zářijovým finále Světového poháru, abych si před ním stihl vystřelit.

Kdo bude Střelec roku 2008, Kostelecký nebo Emmons?

Já myslím, že Katka. Je hezčí, je to dáma, myslím si, že Katka byla pod daleko větším tlakem, od ní se medaile čekala, ode mě nečekal nikdo nic. Po finále na mne čekala v hale s vlajkou, pogratulovali jsme si navzájem. Tohle byl fantastický víkend české sportovní střelby a naší výpravy.

Karel Felt (Peking), Sport.cz, Právo

Zrušit


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..