Článek
Duel s Mali jste prakticky rozhodly už v první čtvrtině, byl to jednodušší zápas než jste samy čekaly?
Na začátku jsme byly trochu nervózní, říkaly jsme si, že Mali je sice slabší soupeř, ale ne úplně slabý, v přípravě sehrály několik vyrovnaných zápasů i se Španělskem. O to radši jsme, že jsme vyhrály.
Druhou čtvrtinu jste ale prohrály. Zlobil se v kabině trenér Bobrovský?
Trochu jo, ale to nechám mezi námi v šatně.
Zdálo se, že Afričanky hrají dost tvrdě. Bolel zápas?
Spíš byly hodně loktové, jsou samá ruka, samá noha a dost skákaly... Bylo to docela tvrdé.
Daly se v závěru aspoň ušetřit síly do dalších zápasů?
Moc ne. Pro nás to byl vlastně první zápas, Ameriku moc nepočítáme. Jako družstvo jsme se potřebovaly rozehrát a dostat se do pohody, na hřišti se protočily všechny holky a chytly se.
Zápas s USA už jste tedy vůbec nerozebíraly?
Ne. To bylo první utkání, ten už jsme vůbec neřešily.
I místní fanoušci si vás oblíbili. Po zápase jste rozdávala jeden podpis za druhým, fotili se s vámi...
Je to super. Číňané jsou strašně příjemní, nejen tady v hale, ale i ve vesnici. Vždycky se usmějí, pogratulují...
Ve středu váš čeká Španělsko. Už ho máte v hlavě?
Teď jsme se připravovaly na Mali, v úterý na to máme celý den.
Všechny tři zápasy v přípravě jste s nimi prohrály. Nestraší vás?
Ne, vůbec mě nestraší.