Článek
„Hned na druhém skoku jsem letěla křivě a spadla asi z pěti metrů. Ale v mém podání jde o běžný pád. I když je pravda, že ve vzduchu jsem se bála, abych se nezranila a nepřišla o olympiádu," vykládala po odpolední kvalifikaci, v níž skončila jedenáctá. O stupínek lépe se umístila Hladíková.
„Hned jak jsem dopadla, cítila jsem, že se nic vážného nestalo. Nic mě extrémně nebolelo, za pět minut jsem byla v pohodě. I když bylo nepříjemné, že jsem spadla na rameno, které už bylo operované. Ale v kvalifikaci jsem měla vše zatejpované, bolest jsem necítila," říkala závodnice, jež skončila letos třetí na mistrovství světa.
Zdravotní karta dua českých závodnic je pěkně pestrá. „Mám natrženou rotátorovou manžetu v rameni, které už jsem měla navíc operované. Zlomila jsem si i klíční kost. A také jsem musela na operaci se zápěstím, ale nešlo o nic vážného," smála se Labounková.
První zranění stálo za to
Ani Hladíková není milovaným sportem nepoznamenaná. „Hned první zranění stálo za to, protože jsem měla na desetkrát rozlámané zápěstí. Následně jsem si zlomila loket, před lety na dvakrát nohu a letos v lednu dva obratle, takže jsem se bála, že na olympiádě nebudu."
Obě si při debutu pod pěti kruhy užily atmosféru. Byť šlo jen o kvalifikaci, z níž navíc postupovaly všechny závodnice, kvůli rozřazení do rozjížděk. Na vyprodaných tribunách bylo šest tisíc bouřících lidí, které ještě neustále hecoval moderátor.
„Já byla paradoxně nervózní v tréninku před prázdnými tribunami. Dolehla na mě tíha olympiády," přiznávala Labounková. „Minulý rok tady na Světový pohár byly tři tisíce fanoušků. Nikde jsem nic podobného nezažila," rozplývala se Hladíková.
„Jsme malý sport, který zase tolik netáhne. Šlo o vzácnost pro nás všechny," vyprávěla Labounková, jenž absolvovala kvalifikaci v mírně potrhaném dresu. „Jsem pověrčivá. Když spadnu, nikdy si neberu nové věci na další jízdu, protože bych určitě spadla. Ale na závod už dorazím vyžehlená," culila se Labounková.
