Článek
„Do Atlanty jsem tehdy jela sice na biku, ale jako lyžařka. Neměla jsem páru, co mě čeká. Dnes vím o horských kolech všechno," směje se čtyřiatřicetiletá reprezentantka, která tehdy startovala ještě pod dívčím jménem Hanušová a skončila devatenáctá.
Dobře si vybavuje trať z her v USA v roce 1996. „Nebyla moc náročná. Jen pasáž, kde se přejížděla dostihová dráha a tráva byla jak hluboký koberec. Nyní je fakt technická, ale ne zase extrémně, protože složité pasáže jsou krátké. Myslím, že okruh je spravedlivý. Lze dobře předjíždět a půjde o fyzičku," přemítá.
Od debutu pod pěti kruhy se stačila vdát a odstěhovat do USA, kde žije a trénuje. „Šestnáct let je kus života. Poprvé se člověk rozkoukává, je trošku vykulený. Dnes mám dva psy a užívám si, že mohu jezdit denně na kolech či lyžích. Moje práce se odehrává na horách a příroda se stala mým životním stylem," vypravuje Nash.
Medaili získat mohu
Netají, že zimní olympiáda ji upoutala více než letní. „Sníh a hory dodají všem akcím krásné kouzlo. Já jsem hlavně ráda, že mohu být po deseti letech zpátky," říká česká reprezentantka. „Klidně bych na zimní ještě jela. A asi by nebylo moc těžké se momentálně nominovat," míní při neradostném stavu ženského běžeckého lyžování v Česku.
Nicméně nyní má v hlavě jen sobotní bitvu o medaile na londýnských hrách. Ze závodu v Atlantě našla Nash ve startovní listině letošního olympijského klání kromě svého jen dvě stejná jména: Norku Dahleovou a Němku Spitzovou. První slavila triumf v Aténách, druhá v Pekingu. Je tedy na řadě Nash? „Poprvé jsem na olympiádu přijela s vědomím, že mohu získat medaili," přitaká.
Hlava je důležitá
V Salt Lake City byla přitom členkou běžkařské štafety, která skončila čtvrtá. „Ale nikdy jsem neměla ten pocit, že je to moje chvíle, můj čas," krčí rameny. „Každý sní o výhře, ale předem víte, jaké máte reálné šance. Já se za poslední čtyři roky posunula. Už nejsem na stupních vítězů náhodou jednou za rok. Letos jsem končila vpředu pokaždé, pokud mě nepotkal defekt. Mám sebedůvěru. A hlava je strašně důležitá," vysvětluje proměnu.
Na dresu se jí přitom před posledním tréninkem blýská na stříbrném řetízku jako přívěsek český lev. „Dárek od kamarádky. Řekla mi, že s ním na krku musím bojovat jako lev, tedy spíše lvice," směje se rodačka z Prachatic. „A já budu," ujišťuje.
Nijak se netrápí faktem, že všechna pozornost byla v Česku upřena k reprezentačnímu parťákovi Jaroslavu Kulhavému. „Mně vyhovuje, že se mnou nikdo nepočítá. Vytvářím si tlak sama na sebe. Budu nervózní. Nikoliv však z nezkušenosti, ale v odrazu vlastního očekávání, které je veliké. Vím, že olympiáda není okresní přebor, a proto je důležité mít za sebou vydařenou sezónu, což letos mám."
