Článek
Dostaví se před vaší třetí olympijskou účastí ještě vůbec nervozita?
Určitě se i přes ty moje olympijské zkušenosti dostaví. Pamatuji se, jak jsem před osmi lety letěla na premiéru do Atén hodně natěšená, ale taky jsem pořádně nevěděla, do čeho jdeme. Teď už tuším, co olympijský turnaj obnáší, ale přímo na místě to na mě zase dolehne. Hlavně před tím prvním zápasem, který hrajeme už v sobotu ráno proti Číně.
Uvědomujete si, že půjdete jako vůbec první z českých olympioniků do hry?
Je to docela zvláštní pocit. Už jsme v týmu s holkama řešily, že zřejmě nebude možné jít v pátek večer na slavnostní zahájení, což mě osobně hodně mrzí. Moc jsem se těšila, že si to užiju, jenže los vyšel takhle a basket musí dostat přednost před zážitky a emocemi, jedeme tam přece kvůli němu.
Snažíte se v tréninku přivyknout na nezvykle brzký začátek prvního zápasu?
Bude to chtít hlavně pořádně rozcvičit, žádná z nás není zvyklá vstávat tak brzy a už v devět ráno hrát. Problém bude trochu i s jídlem. Něco sníst určitě musíme, ale sama nevím, co budu schopná třeba před tou sedmou dostat do žaludku. Většinou jsme zvyklá jíst naposledy tak pět, šest hodin před zápasem. To asi v sobotu nepůjde, takže asi dám jen lehčí snídani a maximálně si vezmu s sebou nějaký banán, kdybych měla hlad.
Jakou cítíte formu?
Když jsme v generálce dvakrát vyhrály nad Ruskami, tak to asi zvětšilo očekávání fanoušků, ale za sebe osobně těžko k tomu něco říkat. Nebráním se roli střelkyně, ale při tréninku mohu klidně proměnit všechny střely, a pak v zápase nedám nic. Takže buď mi to tam bude padat, nebo ne. Hlavně, aby to družstvu šlo.
