Článek
„Můžu doufat, že ne. Ta prohra nás nepoloží," ujišťuje dvaadvacetiletá Kateřina Elhotová. Sama už se těší, až po sérii přípravných duelů vypukne samotný turnaj. „Už jsme tu docela dlouhou dobu. Těšíme se, až začnou zápasy a dostaneme se do tempa," říká za všechny svěřenkyně Lubora Blažka.
„Zatím tu byla spíš spousta formalit, akreditací a kontrol," vypočítává. Bezpečnostní opatření ji přijdou ještě přísnější než v Pekingu, kde získávala své první olympijské zkušenosti. „Tady prohlížejí autobusy ze všech stran, kontrolují vás na každém kroku, jestli jste to opravdu vy," popisuje.
I kraťoučká cesta z olympijské vesnice do zápasové haly se tak protáhne. „Zatím jsme v ní ale byly jen jednou, což je škoda. Před zápasem si zastřílíme a poznáme ji líp," plánuje. Vzhledem k brzkému startu dnešního utkání to ale znamená ještě dřívější budíček. „Asi vstaneme před sedmou. Rozcvička bude muset být intenzivnější, aby se člověk rozproudil, protože podávat výkon v 9 ráno (britského času) není snadné," ví Elhotová.
Co od Číňanek čekat? „Jsou specifické tím, že střílejí dobře z dálky, podobně jako Japonky. Ale na rozdíl od nich mají vysoké pivotky, rychle dávají míč z ruky a sází na protiútoky," charakterizuje sobotní rivalky Elhotová, které třeba přinesou štěstí i náušnice v národních barvách. „Koupila jsem si je sama. Na zápas je mít nemůžu, tak si je beru aspoň do města," usmívá se.