Článek
Prostor, který jste dostala na hřišti, jste využila vrchovatě...
Děkuju, mně se to také líbilo. Vždycky, když můžu nastoupit, snažím se toho využít a jsem ráda, že to takhle dopadlo. Navíc mě holky povzbuzovaly a žily se mnou, jako žiju já s nimi, když jsem na lavičce.
Je to pro vás povzbuzení do dalších zápasů?
Určitě, já jsem ráda, že sbírám minuty, jednou je to šest, jindy nula, pak patnáct. Patřím mezi mladší a nejméně zkušené hráčky, třeba přijdou časy, kdy budu na místě těch zkušenějších.
Napadlo vás po první vyhrané čtvrtině, že byste mohly zvítězit i v celém zápase?
My si hlavně dokázaly, že s nimi můžeme hrát. Pak už jsme neměly síly. Dokud jsme je měly, krok jsme držely, ale pak nás přeskákaly, přeběhaly.
Jak to, že jste fyzicky odpadly, když trenér točil na hřišti celou sestavu?
Jejich basket je docela rychlý, do všeho jdou naplno. Oproti jiným soupeřům, kteří hrají víc staticky, síly docházejí dřív.
Máte vlaječku na levé paži, na tom jste se domluvily jako celý tým?
Máme ji všechny, já je holkám lepím, to je má funkce. (směje se)
Jak jste k ní přišla?
Začalo to vloni na mistrovství Evropy, byla jsme poprvé na šampionátu mezi babama, dostala vlaječky a letos jsem se k tomu přihlásila sama. Snad to přinese štěstí.
Bývalá rozehrávačka USK Lindsay Whalenová po zápase přišla za trenérem Blažkem a povídala mu slova, která se v Česku naučila jako třeba „řízek". Také jste se bavily?
Ke konci zápasu mě pochválila a podala ruku. Něco česky umí, ale mluvily jsme anglicky. A jsem hlavně ráda, že se mnou Diana Taurasiová prohodila pár slov. To byl vždycky můj největší vzor a teď mě pochválila za můj výkon!
