Článek
Byly jste neuvěřitelně blízko účasti v semifinále olympijského turnaje. Závěr jste však vyloženě zpackaly. S jakými pocity turnaj opouštíte?
Ani nedokážu popsat, jak jsem zklamaná. Šla jsem do zápasu s Francií s přesvědčením, že našemu týmu neuvěřitelně věřím. Soupeřky nás strašně podceňovaly. Všude ve francouzských médiích se psalo, že narazily na nejsnadnějšího protivníka. Celá Francie nás musela mít za jasné outsidery, což nás trochu nabudilo. Koplo nás to do zadku, jak jsme potřebovaly. Chtěly jsme jim ukázat, že lepší nejsou. A tři čtvrtiny zápasu skutečně lepší nebyly. Bohužel čtvrtá se nám nepodařila.
Co se v poslední čtvrtině zápasu, do níž jste vstupovaly s náskokem deseti bodů, vlastně přihodilo?
Nechaly jsme soupeřkám moc prostoru na střelbu, navíc se Francouzky začaly prosazovat i střelami zpod koše, kde si doskakovaly míče a napodruhé i napotřetí dokázaly uspět. A také jim rozhodčí osm minut nepískli žádný faul. Dostaly se na koně, my už jsme se pak prostě vezly.
Šlo reagovat na nepříznivý vývoj, když jste cítily, jak zápas ztrácíte?
Já to řeknu hrozně blbě, ale všechny holky daly do zápasu celé své srdíčko. Nechaly jsme na hřišti všechno. Netuším, jestli jsme zmatkovaly. Nebo jestli změny obrany, kterými se trenér Blažek snažil rozhodit Francouzky, nerozhodily spíš nás.
Lekly jste se vidiny účasti v semifinále? Nesrazila vás paradoxně blízkost místa mezi nejlepšími čtyřmi výběry olympijského turnaje?
Je to možné, protože do poslední čtvrtiny jsme šly fakt s velkým náskokem a asi člověk cítí, že má výhru strašně blízko. Stačilo v klidu hrát a bránit. Tak jsme si to říkaly. A najednou jsme inkasovaly pár bodů, obrana nešla... Možná jsme se lekly.
Po zápase řada z vás dlouho seděla na lavičce s hlavou v dlaních, palubovku jste opouštěly zahalené do ručníků či týmových mikin. Oplakaly jste čtvrtfinálový kolaps?
Určitě. Mrzí každá prohra. Ale absence v semifinále olympiády, k němuž je tak blízko, mrzí strašně moc! O to víc, že jsme byly lepším týmem a výhru nakonec získaly Francouzky. Nelze se divit, že došlo na slzy a prohru jsme obrečely.
Cítíte, že vaše hra byla paradoxně nejlepší za celý turnaj?
Asi ano. Myslím si, že jsme proti Francii předváděly nejlepší basketbal, nejurputnější v obraně, který jsme v Londýně ve všech šesti zápasech hrály. A je strašná škoda, že ho tady nemůžeme předvádět dál.
