Koukalova cesta: od drsné diagnózy k poctě s vlajkou

Září 2010: Diagnóza. Koukal se chystal na mistrovství republiky v Brně, přiletěl za ním špičkový trenér z Indonésie. Jenže veškeré plány zhatilo večerní posezení v hospodě. Právě tam se zeptal kamarádky-lékařky na bulku, kterou si nahmatal na varleti. Ta ho hned druhý den poslala za specialistou, který potvrdil zlé tušení. „Oznámil mi, že tam mám nádor," říkal Koukal. Následovala okamžitá operace v pražské nemocnici na Karlově, druhý den po zákroku badmintonistu pustili domů.

Prosinec 2010: Pozvolný návrat. Po třech měsících chemoterapie se návrat k tréninku pomalu začíná stávat realitou. „Už jsem si byl zaplavat i proběhnout se a konečně se mi po čtvrt roce není špatně," hlásil tehdy holohlavý Koukal s úlevou. Začínal spřádat plány na návrat na kurty, zisk mistrovského titulu a především na nominaci do olympijského Londýna.

Leden 2011: První zápasy. Svému týmu Sokol Jehnice pomohl dvěma vítězstvími v extralize. „Ale ještě mi chyběla kondice, na ní musím zapracovat," předsevzal si čerstvě pětadvacetiletý hráč.

Duben 2011. Herní nejistota. Koukal už se zapojil do kolotoče zápasů, ale svoji hrou nadšený není. „Ještě mi chybí víc jistoty. A také mám problémy s brněním v nohou, které je následkem chemoterapie," popisoval. Problémy pomohla vyřešit i akupunktura.

Říjen 2011. Velký optimismus. První část olympijské kvalifikace Koukalovi vycházela. „Dávám víc než 80 procent tomu, že to vyjde," radoval se po úspěšné sérii turnajů. „Jistotu ještě nemám, ale ty výsledky by mohly stačit," doufal. Brnění ustoupilo. „Jen víc trpím na kašlíčky a rýmičky a déle trvá regenerace," popisoval.

Květen 2012. Obavy o postup. Cesta na hry se zkomplikovala. Dobrých výsledků ubylo a Koukal se stal po uzávěrce žebříčku druhým náhradníkem. Musel vyčkávat, zda ostatní federace využiji svoji kvótu, nebo do Londýna dostane pozvánku on. „Je to mrzuté, můžu jen čekat," krčil rameny.

Červen 2012. Olympijský happy-end. K prvnímu dni měsíce se definitivně rozdělila olympijská místa a Koukalovi přišla skvělá zpráva: Jede do Londýna. „Strašně se mi ulevilo," přiznával.

Červenec 2012. Bonus na zahájení. Koukal byl oficiálně jmenován vlajkonošem české výpravy. „To je obrovská pocta pro všechny sportovce, zvlášť když před dvěma lety jsem řešil úplně jiné věci," neskrýval potěšení z přidělené úlohy. Není pochyb, že dnes večer si tuto poctu pořádně vychutná...