Článek
Nervozita? Na ni nebyl čas. „Všechno utíkalo strašně rychle, najednou to bylo pryč. Užíval jsem si to víc až zpětně, když jsem přemítal, jak to probíhalo," popisoval Koukal. Ruce ho z mávání vlajkou nebolely. „Nebyla vůbec těžká. Nabízeli mu popruhy, já si ji potěžkal a odmítl je. Ruce jsem trochu cítil, ale mával jsem jako blázen, protože mě to bavilo," usmíval se Koukal, jenž se na olympiádu nominoval po vítězném boji s rakovinou.
Potlesk za deštníky
Celkem třikrát během své cesty po stadiónu čeští olympionici společně otevřeli deštníky, za což je diváci odměnili bouřlivým aplausem.
Pak následovalo čekání, až nastoupí ostatní výpravy a začne hořet olympijský oheň. „Bylo to trochu dlouhé, ale ten konec stál za to," ujišťovala překážkářka Zuzana Hejnová. Její kolegyně ze skupiny Rychlých holek Denisa Rosolová se bavila tancem, když se zapojila mezi nadšené dobrovolníky, judista Lukáš Krpálek volal své mámě.
Ze show předcházející nástupu toho sportovci moc neměli. „Byla tam velká projekce, ale moc lidí. Jen občas jsem něco zahlédl, vypadalo to skvěle. Už se těším, až přijedu domů a pustím si to ze záznamu," vyprávěl boxer Zdeněk Chládek.
Přijeli i jachtaři
Na zahájení dorazila i většina jachtařů ze čtyři hodiny vzdáleného Weymouthu, kde probíhají jejich soutěže. „Tam olympijská atmosféra moc znát není, tady jsme si ji užili. Nástup byl působivý, jen přes ta modrá světla v hledišti jsem byla chvíli zmatená, jestli tam jsou vůbec lidi," přiznávala Veronika Fenclová. Se svými kolegy se hned přesouvala zpět z Londýna, protože v devět ráno čekalo jachtaře přeměření lodí.
Zapálení ohně sledovali sportovci z těsné blízkosti. „Moc se mi to líbilo, žádná divočina, ale pěkné," liboval si Koukal. „Jen škoda, že není oheň vidět mimo stadión, v Pekingu díky tomu atmosféra trvala i po odchodu," říkal badmintonista, pro nějž dnes začne olympijský turnaj.
