Článek
Jednoocí olympijští maskoti Wenlock a Mandeville byli za 15 liber za jednoho panáčka (asi 490 korun), zatímco batohy s označením domácího týmu "Team GB" byly k mání za 37 liber (téměř 1200 korun) a obaly na počítačové tablety se stejným označením vyšly na relativně skromných 12 liber (asi 390 korun).
"To, co se prodává v supermarketech, je mnohem levnější," postěžovala si Goleyová. Do olympijského parku měla volný vstup, protože si koupila lístky na sobotní plavecké finále. Ale ti, kdo se do parku přišli bez vstupenky jen tak podívat, zaplatili deset liber (asi 330 korun) vstupné a dalších 15 liber, pokud se chtěli podívat na 115 metrů vysokou věž Orbit, která přehlíží celý olympijský komplex.
Colleen Whalenová z amerického Cincinnati se na věž chtěla podívat, protože chtěla vidět dovnitř hlavního stadionu na olympijský oheň, ale všechny vstupenky do věže už prý byly první den vyprodané.
Whalenová, která měla rovněž lístek na finále plavání, prý krátce uvažovala i o tom, že by si koupila lístek na zahajovací ceremoniál, ale zhrozila se cen jediných vstupenek, které těsně před začátkem zbývaly. "Jediné lístky, které ješě byly k mání, byly za 1800 nebo 2300 liber, a ano, to je rozhodně absolutně mimo můj finanční dosah," dodala.
Ani jídlo není levné
Ani jídlo není nijak levné; ceny jsou vyšroubované i na poměry města, které je dlouhodobě považováno za jedno z nejdražších na světě. Slušná porce britské typické smažené ryby s hranolkami stála Johna Portera osm liber a 50 pencí (asi 275 korun), a to bylo jen pro jeho osmiletou neteř Freyu. Běžně stojí porce zhruba polovinu. Porter, který bydlí na předměstí Londýna, si dal sendvič s hovězí pečení a nijak nadšený z něj nebyl. "Za osm liber, upřímně řečeno, už bych si ho znovu nedal," prohlásil.
Ceny na stadiónech jsou vždy a všude dražší než to, co se dá koupit mimo ně, a Londýn není žádnou výjimkou. Proto také Whalenová, která v Ohiu pracuje jako bankovní manažerka, ani nemrkla nad 26 librami (asi 840 korun) za tričko s olympijským logem, které koupila pro manžela.
"Nemyslím si, že by to bylo nějak zvlášť hrozné na tak významnou událost, jako je tohle," řekla. "Člověk musí počítat s tím, že ceny budou trochu vyšší."
Alespoň si ale něco koupila. V sobotu bylo vidět několik sportovců, jak nakukují do výloh a prohlížejí zboží v nákupním středisku Westfield Mall na okraji Olympijského parku, ale mnozí se vrátili s prázdnýma rukama.
"Přišel jsem se jenom podívat," řekl omluvně tuniský volejbalista Marouane M'rabet prodavačce, která mu pět minut vtírala vzorek masážního oleje do předloktí a dokonce nabídla i slevu, pokud si koupí víc než jednu lahvičku.
Poté, co se svými spoluhráči odešel, prodavačka jen pokrčila rameny. "Nesmějí si do vesničky nosit žádné tekutiny," vysvětlovala s odvoláním na přísná bezpečnostní pravidla v uzavřeném ubytovacím komplexu pro sportovce. "Proto si nikdy nic nekoupí."
