Článek
Olympijské zklamání českého judisty Lukáše Krpálka
Český judista Lukáš Krpálek (v bílém) v utkání s Rusem Tagirem Chajbulajevem.
To je konec medailových nadějí pro Lukáše Krpálka (v modrém). Nizozemec Henk Grol nasadil vítěznou uči-matu.
S Chajbulajevem jste nastoupil ke třetímu vzájemnému zápasu a ujal se rychle vedení na juko. Do konce nebyla ani minuta, když vás dostal na lopatky. Co se přihodilo?
Pokaždé jsme bojovali vyrovnaně. Před hrami jsme se potkali dvakrát a já vždy prohrál, ale těsně. V Londýně jsem předvedl dobrý zápas, hezky jsem bránil všechny Chajbulajevovy chvaty. Neměl jsem pocit, že by mě mohl ještě dostat a porazit. Měl jsem ho přečteného. Ale pak jsem udělal blbou chybu.
Bylo pro vás hodně složité vypořádat se před nástupem k opravnému zápasu s Nizozemcem Grolem se čtvrtfinálovým nezdarem, kdy chybělo pár desítek vteřin k postupu do semifinále?
Snažil jsem se dát dohromady, ale moc mě to mrzelo. Cítil jsem, že na Rusa mám. Mohl jsem postoupit, ale udělal jsem blbou chybu. Snažil jsem se ho držet na zemi, prát se na zemi, zdržovat čas, což se mi vymstilo.
Projevilo se zklamání při souboji s Grolem? Po pár vteřinách jste totiž prohrával na juko, za čtyřicet čtyři vteřin pak bylo vaše vyřazení z olympijského turnaje definitivní.
Měl jsem vážně hodně špatný vstup, což všichni viděli. Soupeř na mě byl skvěle připravený. Nádherně mě chytil, já jsem nastoupil do chvatu, on mi hned útok vrátil. Získal bod. Chtěl jsem zaútočit podruhé, ale zase mě čapnul a pěkně mě hodil na ipon.
Měl jste volný los v prvním kole, tudíž jste v Londýně nastoupil ke třem zápasům a dva prohrál. Jak své vystoupení na olympijských hrách hodnotíte?
Mrzí mě, že jsem měl v prvním zápase mistra světa z předminulého roku, v dalším kole úřadujícího mistra světa a v opravách třetího z minulých olympijských her v Pekingu a stříbrného z posledních dvou světových šampionátů. Chtěl jsem určitě víc.
Převládá tedy zklamání? Cítíte, že jste nenaplnil cíl, s nímž jste do Anglie cestoval?
Mohl jsem být v semifinále, uniklo o kousíček. Fakt mě to mrzí. Ano, jsem zklamaný.
Limitovalo vás zranění zad, s nímž jste se potýkal v týdnech před cestou do Londýna?
Ne. Trošku jsem cítil bolest nad levou nohou, ale nešlo o potíže, které by ovlivnily můj výkon.
Do bojů na olympijském tatami jste nastoupil s oholenou hlavou. Šlo o sázku nebo jste se chtěl jen víc nabudit?
Vše vymyslel můj bratr Michal. Vlasy shodili všichni v týmu, s výjimkou Jaromíra Ježka.
V hledišti vás podporovala početná skupina českých sportovců v čele se zlatou olympijskou oštěpařkou z Pekingu Barborou Špotákovou. Vnímal jste jejich přítomnost?
Ne. Občas jsem zaslechl nějaké povzbuzení, ale českých fanoušků nebylo tolik, aby ostatní přehlušili. Zejména v opravách, kdy Nizozemci na tribunách skutečně dominovali.
Olympijské hry pro vás končí. Jaký bude váš další program?
Dovolená. A hodně dlouhá. Jsem strašně unavený, protože příprava byla dlouhá. Až si dostatečně odpočinu, zase se s chutí vrhnu do tréninku.
Bude se vám v přípravě honit jako hlavní stimul po letošním zážitku účast na hrách v brazilském Rio de Janeiru za čtyři roky?
Upřímně, momentálně mám v hlavě jen dovolenou. Ale judisté mají vrchol kolem sedmadvaceti let, mně bude za čtyři roky pětadvacet. Nicméně je to strašně daleko. Těžko říct, jestli zůstanu ve stejné kategorii nebo třeba přiberu.
