Hlavní obsah

Trampolinistka Frydrychová se prala s nářadím. Snad nebudu mít dřevěné nohy, přeje si před závodem

Je třetí Češkou, která bude reprezentovat zemi na olympijských hrách v cvičení na trampolíně. Liberecká rodačka Zita Frydrychová se na sobotní závod chystá v Londýně už od minulého úterý. Těžko si zvykala na odlišné trampolíny, jen jeden trénink absolvovala v obří North Greenwich aréně pro dvacet tisíc diváků. I proto je ráda za lednovou zkušenost, kdy ve stejném místě zvládla kvalifikaci.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Trampolinistka Zita Frydrychová

Článek

Kolik jste absolvovala od příjezdu do Londýna tréninků? Stačila jste se adaptovat na odlišné podmínky, které vás ve srovnání s přípravou doma čekají v olympijské soutěži?

Od minulého úterý jsem trénovala denně. Vždy hodinu a půl, pak protažení. Tréninky zpočátku nebyly ideální, sestavy mi nešly. Trampolíny jsou jiné ve srovnání s našimi doma. Zatímco ostatní na nich trénovali i doma, já nemohla.

V čem je olympijské nářadí odlišné od vašeho tréninkového?

Je o hodně rychlejší. Doma máme trampolíny od jiného výrobce. Navíc v Liberci jsou modré, zatímco londýnské červené, které jsou opticky menší. Ale jde spíše o zvyk. Chtěli jsme trampolínu koupit, ale stála tři sta tisíc místo obvyklé poloviny. Před hrami šla cena nahoru. Jde o takovou směsici, protože rám je z Číny a plachta zůstala francouzská. Původní dodavatel pro hry z Francie přišel o licenci, neboť z trampolín několik lidí vypadlo. Jenže už měl podepsanou smlouvu s organizátory, tak došlo na současnou zkomoleninu.

A jaké jsou pro vás důsledky odlišného nářadí?

Nestíhám zvedat ruce, nemohu pokračovat do prvků a skáču spíše do dálky, případně do šířky.

Nebojíte se soutěže v obrovské North Greenwich aréně, kam se vejde dvacet tisíc fanoušků?

Ne, i když je pravda, že jsem mohli absolvovat přímo v hlavní hale jediný trénink. Proto bude strašně důležité, aby se mi páteční příprava na místě vydařila, protože do závodu člověk získá psychickou pohodu.

Je příjemné nastoupit k boji o olympijské medaile v hale, kde se hrály zápasy NHL či NBA, vystupovaly tu ikony hudební scény jako Coldplay či Michael Jackson?

Ano, je to skutečně fajn. Nevnímám, že by místo bylo tolik odlišné. Člověk přeci jen musí být při našem sportu trošku exhibicionista. Ale nesmí se nechat strhnout a dělat něco navíc pro diváky, protože následně koncentrace trpí a výkon je ve finále špatný.

Na olympijské hry jste se probojovala z kvalifikace, která se konala právě v North Greenwich aréně. Bude nyní zkušenost z lednové soutěže velkým přínosem?

Čím větší prostor, tím hůře, protože všechny záchytné body jsou v dálce. Jsem moc ráda za kvalifikaci ve stejné hale. Nikdy jsem ve větší nezávodila. Určitě mi pomůže i předolympijský trénink v liberecké hokejové hale, kde jsem si mohla zvyknout na velký prostor kolem sebe.

Jde o velký skok a změnu, když z malých hal přijdete soutěžit do kolosu, jako je londýnská aréna pro hry?

Přechod z haly do multifunkční arény je lepší než opačně. Když se přesouváte z velkého prostoru do malého, máte pocit stísněnosti. Všechno kolem je najednou malinké a blízko, což je nepříjemné.

Všechny vstupenky jsou vyprodané, tudíž budete soutěžit před dvaceti tisíci diváky. Už jste takovou kulisu zažila?

Nikdy (směje se)... Nejsme moc zvyklí na diváky. Doma je tak kolem padesát lidí a většinou jde o soutěžící, kteří právě neskáčou. Nejvíce fanoušků jsem zažila v lednu právě tady v Londýně na předolympijské kvalifikaci. Ale tehdy nebylo vyprodáno, zaplnily se jen dvě hlavní tribuny.

Vnímáte zaplněnou halu nebo jste vůči rozdílnému množství fanoušků kolem sebe imunní?

Nesoustředím se vyloženě na publikum, ale když slyším potlesk, vnímám lidi. Při soutěži gymnastek lidé koukají na různá nářadí, pozornost se rozprostře. Ale na trampolíně hledí všichni na vás. Víte, že celá ta chvíle je jen vaše. Už mnohokrát jsem zažila, že mi zdřevěněly nohy, já dělala technické chyby a sestavu nedokončila. Zrovna při kvalifikaci v Londýně.  Ale vše dobře dopadlo a jsem tady. A podruhé snad nohy dřevěné mít nebudu.

Existuje šance, že se probojujete do osmičlenného finále?

Určitě. Na mistrovství světa jsem byla po redukci devátá, tedy na prvním nepostupovém místě do finále. Některá z holek může udělat chybu. S trenérem jsme domluvení, že zvolíme pro první část soutěže lehčí variantu sestavy, kdy bude provedení na úkor výšky, ale měla bych dostat lepší známku. A pokud budu ve finále, rozbalím to na maximum.

Dovezla jste všechny svoje oblíbené talismany, na které nedáte dopustit a máte je při soutěžích vždy u sebe?

Ano. Hello Kitty od rodičů, což je malá plastová postavička. Plyšáka, který představuje mojí fenku pittbula. Čtyřlístek a kominíček pro štěstí, co jsem dostala od kamarádů. Mám jich celkem dvanáct (směje se)...

Reklama