Článek
Naposledy se o rozruch postarala matka skokanky do vody Wu Min-sia, která své dceři dlouho tajila, že bojuje s rakovinou prsu, protože nechtěla narušit její přípravu. Ze stejného důvodu jí rodina také neřekla o smrti prarodičů.
Podle Wu Min-sia, která v Londýně získala zlato jak v soutěži jednotlivkyň na třímetrovém prkně, tak v synchronních skocích, však o žádný skandál nejde. "Vždyť je to normální. Rodiče navíc tréninkové centrum navštěvují velmi zřídka. Mojí velkou rodinou jsou všichni, se kterými trénuji," citovala ji agentura Reuters.
Dotlučou je k poslušnosti
Jiný názor má naopak americká trenérka Johannah Doeckeová, která vedla skokanku Čchen Ni po její emigraci z Číny do USA. "Chcete vědět, proč jsou čínské sportovkyně tak úspěšné? Většina trenérů jsou muži a doslova je dotlučou k poslušnosti," prohlásila.
"Jakékoliv odmítnutí je potrestáno bitím. Je to brutální systém," uvedla s tím, že při prvních trénincích v Americe reagovala Čchen Ni na každou chybu vystrašeně. "Hned se ukláněla až k zemi a omlouvala se. Když jsem s ní pracovala, dokonce jsem od různých lidí slyšela, že jestli s ní chci něco dokázat, budu ji muset mlátit," přidala trenérka.
S podobným obviněním přišla také britská stolní tenistka Joanna Parkerová. "Tak tvrdý trénink jako v Číně by byl u nás v Británii protizákonný," prohlásila. "Když jsme pár let zpátky trénovaly v Šanghaji, trenérovi se nelíbilo, jak jedna z hráček hraje, tak k ní prostě přišel a kopnul ji," přidala její reprezentační kolegyně Kelly Sibleyová.
Čína obvinění z přehnaně náročného tréninku odmítá. "Musí se trénovat tvrdě. Proč se Západ diví?" řekl vedoucí ženské reprezentace ve stolním tenisu Š' Č'-chao. "Čína je svobodná země. Když něco nechcete dělat, nemusíte," dodal.
Tréninkový režim našel zastání i u Čchen Ni. Skokanka sice odmítla prozradit, jestli byla sama bita, přiznala však, že něco takového se občas přihodí. "Trenéři mají své svěřence často raději než vlastní děti. Pro sportovce to jsou vlastně druzí rodiče," řekla. "A protože skoky jsou velmi nebezpečný sport a tak jako správní rodiče musí udělat cokoliv, aby děti přinutili dělat věci bezpečně. Někdy dojde na rány, ale vím, že trenéry to uvnitř bolí víc, než bité skokany," dodala.
Najdou se však i čínští sportovci, kterým se tamní příprava nelíbí. "Pořád se jen učíme, učíme, trénujeme, trénujeme a pak odpočíváme," řekla plavkyně Lu Jing, která na hrách v Londýně získala stříbro na 100 m motýlek a na olympiádu se připravovala v Austrálii. "Naše myšlení je dost omezené. V Austrálii mě kolegové z tréninkové skupiny pozvali na grilování. To by se v Číně nikdy nestalo," prohlásila.
