Článek
Do poslední fáze závodu jste vstupoval s vteřinovým náskokem. Jak jste tři kilometry běhu, a následnou střelbu prožíval?
Byl jsem v klidu jako celý den. Chtěl jsem předvést, co jsem se za celý život naučil. Prodat všechno nejlepší. A jako zázrakem se to povedlo. Přál jsem si ukázat lidem exhibici, aby si cestu za medailí užili se mnou. Snad se mi to povedlo.
Neděsil vás minimální náskok před soupeři?
Vůbec. Vědě jsem, že ve střelbě nesmím udělat moc chyb a bude třeba střílet maximálně se čtyřmi či pěti chybami. V běhu jsem si hodně věřil a Číňan mě trochu překvapil, že vydržel až do třetího kilometru. Myslel jsem, že ho předběhnu dřív.
V jednom okamžiku jste při seběhnutí ke stadiónu v posledním kole trošku zaškobrtnul. Co se přihodilo?
Člověk jde na krev, v tom seběhnutí jsem měl papírové nohy. Nenesly mě, jak jsem si představoval. Ale věděl jsem, že neupadnu, i když je pravda, že situaci jsem neměl pod kontrolou.
Co se vám honilo hlavou, když jste se blížil do cíle a věděl, že zlato vám už nikdo nevezme?
Nic! Vážně. Snažil jsem se koncentrovat, oprostit se od všech myšlenek. Byl jsem absolutně soustředěný. Tak jako v průběhu celého dne. Plnil jsem úkoly, jak jsem si předsevzal. Vůbec jsem si nepouštěl do hlavy žádné emotivní věci, které by mě rozhodily. Protože už jsem zažil tolik různých situací, že jsem se trošku bál, aby se prostě ještě něco nepřihodilo.
Na stupních vítězů jste slastně zavřel oči. Promítal jste si kariéru?
Spíše jsem cítil úlevu. Zlato je splněním snu. Vybavil se mi olympijský Peking, kam jsem si jel pro zlato a končil osmadvacátý. Stát na stupních vítězů a poslouchat hymnu bylo krásné.
Jak moc vás strašil právě závod v Číně na olympijských hrách před čtyřmi lety?
Cítím velké zadostiučinění a strašnou úlevu. Zlato byl můj sen už před čtyřmi lety. Musel jsem na něj dlouho čekat. Tehdy jsem měl špatného koně. Bylo mi třiadvacet let a olympijský triumf pro mě představoval všechno. A místo toho jsem prožil strašné zklamání. Pak jsem měl hodně dobrých i špatných závodů a minulý rok dokonce začal spolupracovat s psycholožkou, protože jsem se nedokázal motivovat. Hlava je pro moderní pětiboj strašně důležitá. Vlastně rozhodující, protože z patnácti top lidí může vyhrát kdokoliv.
Jste připravený na vše, co obnáší vítězství v olympijském závodě, které pravděpodobně změní váš život?
Ještě mám v plánu mít nějakou dobu sport na prvním místě. Rozhodně si vše zařídím tak, abych vše zvládnul. Navíc sláva, o níž tady nyní mluvíme, podle mého za dva měsíce odezní. Ale teď si dám určitě pauzu. Tak půl roku. Už jsem trenérovi hlásil, že dneska jsem skončil.
Vážně? Nebo jde jen o první myšlenky z únavy?
Skutečně si dám tak do února pauzu. Ještě nemám přesně vymyšlené, co budu dělat. Ale dám si přestávku. Měl bych dodělat diplomku na vysoké, asi budu cestovat. Vyrazím do Ameriky, do Austrálie. Uvidíme. Nemám přesný program. Chtěl jsem zlato, které mám, takže teď si můžu dopřát přestávku.
