Článek
Gratulace, kterých mu přišlo trojciferné číslo, ještě zdaleka nestihl pročíst všechny. Jedna ho ale velmi zaujala. Text byl prostý: „Vezmeš si mě?" Svoboda přitom přítelkyní nemá. „Trochu mě ta zpráva šokovala. Samozřejmě vím, od koho ta zpráva přišla. Ale ještě jsem nestihl odpovědět. Musím si to rozmyslet, to přece není jen tak," smál se.
Hned v sobotu večer se dočkal bouřlivého přivítání v Českém domě. „To bylo docela dojemné. Doufal jsem, že neuroním slzu, protože to není mým zvykem. Povedlo se mi to udržet, za což jsem rád," vyprávěl poté, co si podruhé během dne poslechl českou hymnu.
Další maratón povinností a oslav Svobodu teprve čeká. Nebojí se však, že se mu život otočí o 180 stupňů. „Jako fotbalisti nebo hokejisti populární nebudu," ví. „Ale ten frmol jsem si představoval mnohokrát, skoro pořád. To je možná nadsázka, ale o vítězství na olympiádě jsem snil vážně každý den," přiznává.
Od pětiboje si dá pauzu
Tréninky a závody? Od nich si teď Svoboda dá pauzu. „Chci teď mít volno od sportu. Začnu, až mi zase bude chybět. Myslím, že příští týden to ještě nepřijde, teď se mi zdá, že tak za deset let," usmívá se sedmadvacetiletý pětibojař.
Vyrazí na dovolenou. „Dlouho jsem na ní nebyl. Radši mám hory než moře," říká. Díky 1,5 miliónu v podobě odměny za zlato od Českého olympijského výboru si bude moct dopřát i nějakou vzdálenější destinaci. „To je příjemný bonus, ale pro peníze sport nedělám," ujišťoval.
Jedinou jeho jistotou v nejbližších týdnech je zářijový termín státnic na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Bakalářskou práci píše o historii moderního pětiboje, kterou přitom sám v sobotu tvořil svým triumfem v olympijském rekordu.
