Hlavní obsah

Nedostatek peněz se projeví v horizontu 15 let, bojí se strážce kasy ČOV

Michal Osoba (Londýn)Sport.czPrávo

Na starosti má finance Českého olympijského výboru, na podzim se s největší pravděpodobností stane jeho předsedou. Jiří Kejval ale početnou medailovou sbírku českých sportovců v Londýně nepřeceňuje.

Foto: ČOV

Místopředseda ČOV pro ekonominku Jiří Kejval

Článek

Jak byste zhodnotil sportovní vystoupení české výpravy?

Jsem nadšený. Na začátku chybělo štěstí, tam, kde mohly být medaile, jsme končili čtvrtí, pátí, pak už to bylo skvělé. Těší mě, že úspěchy nemáme postavené na jednom dvou sportech a rozšiřuje se počet disciplín, kde můžeme získat medaile, byť jen v individuálních sportech.

Přitom peněz na sport stále ubývá. Skoro by to mohlo vypadat, že objem finančních prostředků s úspěšností sportovců nesouvisí...

Máme velkou sportovní tradici v kolektivních i individuálních sportech, ale vesměs to jsou vypiplané individuality, nevycházejí ze systému. Situace není dobrá, roste počet obézních dětí i konzumace alkoholu, tam všude je sport nejlepší prevencí. Není možné hledět na sport jen pohledem olympijských medailí. A nedostatek prostředků na mládež se může projevit až za patnáct, dvacet let.

Jaký trend očekáváte do budoucna v pořádání olympijský her? Budou blíže megalomanskému Pekingu nebo o poznání skromnějšímu Londýnu?

Myslím, že lidštější rozměr hrám jen prospívá, tohle pojetí je z mého pohledu nejlepší. I tady jsou ta čísla velká, Londýn je jedno z nejdražších měst na světě. Ale lidi tady sportu rozumějí, spousta odvětví tu vznikla, takovou kulisu jako na veslování jsem nikdy neviděl. Když se podíváte na sportoviště, všechna jsou dělaná s rozumem, nic přehnaného. Byl jsem před sedmi lety s Honzou Železným v Singapuru, kde byla Londýnu olympiáda přidělena. Už tehdy vysvětlovali, jak sportoviště pojmou, aby měla svůj odkaz a ty areály mohly fungovat mnoho desítek let.

Jak se osvědčila nová koncepce Českého domu, který byl přístupný veřejnosti?

Ten projekt jsme chystali tři roky dopředu. Těší mě, že sem chodili sportovci sami od sebe, kvůli nim jsme ho dělali. Pamatuju si, že když jsme v Pekingu slavili medaili Katky Emmons, chodili za ní politici a sponzoři a gratulovali jí. Tak se mě ptal holandský kamarád, jestli takhle vážně slavíme, že tak u nich vypadají pohřby. A vzal mě do jejich Heineken House, kde jejich judistka skočila do davu a lidé ji nosili na rukou. Sportovci jsou mladí lidé, den, kdy získají medaili, je pro ně jeden z nejhezčích v životě. Byla od nás lumpárna, že jsme jim na minulých hrách nedopřáli oslavu.

Reklama