Článek
Rozlehlý park, v němž jsou hlavní sportoviště, jako Ptačí hnízdo, Vodní kostka, jediné místo, kde panoval čilý tréninkový ruch, Hala na šerm, Tenisový areál a další, je prázdný. Potkáváte jen organizátory, z nichž každý druhý se k vám vrhne s dotazem, zda něco hledáte nebo nepotřebujete. Při desátém dotazu už to začíná obtěžovat. Navíc jen v čínštině, takže se mně mladík třeba ptal na úplně něco jiného...
Prádelnou se rychle pohybují jen vážky, kterých tu létají desítky, a v pětiminutových intervalech projíždějící policisté na motocyklech. Líně chodí desítky počišťovačů, kteří zametají i okvětní lístky kolem velkých záhonů nádherných květin. Žádné jiné smítko na chodnících neleží. I oni však vyhledávají místa, odkud z obřích klimatizačních potrubí uniká trochu čerstvého vzduchu. „Je to jako když vás praští mokrým hadrem přes obličej,“ připomněl jsem si slova zápasníka Marka Švece.
Smog nevadí jen chlapíkům z bronzu
Jediný, komu smog očividně nevadí, je chlapík, postavou připomínajícího Buddhu, natahující posilovací pružinu. Jenže ten je z bronzu. Panuje tu zvláštní napětí, jako by se tu mělo brzy udát něco velkého...
Ve smogu je špatně vidět vrcholek 50 m vysoké vyhlídkové a vysílací věže. Ztrácí se v něm zadní konec Ptačího hnízda. Ze sotva deset minut chůze vzdálené olympijské vesnice jsou viditělné jen kontury... Neumím si představit, jak se tudy běží maratón nebo o kousek dál jedou cyklisté silniční závod. „Na střelnici to mají špatné brokaři, těm splývá horizont, takže hůř vidí terče. My s tím problém nemáme, navíc vzduchovková hala je klimatizovaná,“ poznamenal český trenér puškových disciplín Petr Kůrka.
Zatímco Olympijským parkem „běží“ štafeta vytvořená z drátů, ta pravá už je o pár kilometrů dál. Greenem proběhne až v pátek v podvečer před slavnostním zahájením. Číňané slibují, že ten den smog nebude, zato prý může pršet...
