Článek
Po dalším skandálním odhalení v ruské atletice by měla být cesta na stupně vítězek snazší, než před čtyřmi lety v Aténách. Jaký výkon bude podle vás na medaili stačit?
Vůbec se neodvážím spekulovat. Němka Dietzschová měla zdravotní potíže a startovat nebude, jasná favoritka Piščalniková také vypadla, ale konkurence bude i tak vyrovnaná a soupeřek se bude o medaili ucházet hodně.
Nějaký odhad ale přece máte...
Před Aténami jsem tvrdila, že 66 metrů bude na medaili stačit. Stačilo. Dokonce i na medaili bramborovou, která nakonec připadla mně.
Hořkost ze čtvrtého místa v Aténách ve vás jak se zdá pořád zůstává.
Nejde ani tak o hořkost, i když někde uvnitř zůstane po celý život, jako spíše o pocit, že třeba takové Řekyni Kelesiduové už nemám možnost porážku vrátit, protože s atletikou skončila hned po olympiádě. A Piščalnikové také ne, neboť ta do Číny nepřijede.
Budou tam ale jiné soupeřky, takže si budete moci všechno vynahradit. Na jakou medaili si troufáte?
Takhle neuvažuji a o medaili už teprve nespekuluji. Budu se snažit poslat disk tak daleko, abych ze svého výkonu měla dobrý pocit.
Chcete tím říci, že budete házet jen pro svůj dobrý pocit? Není to na olympijský závod trochu málo?
Samozřejmě že chci projít kvalifikací, na kterou se musím pekelně koncentrovat. Od ní se všechno odvíjí, takže teprve poté začnu myslet na finále. V něm se uvidí...
Takže opravdu žádná plány a představy, jak na své druhé olympiádě dopadnete?
Rozhodně bych nechtěla zažívat podobné pocity, jako před čtyřmi lety v Aténách, kdy jsem chtěla hned po závodě odletět domů. V Pekingu si chci famózní olympijskou atmosféru vychutnat až do samého konce a zúčastnit se i závěrečného ceremoniálu.
To ale většinou bývá dopřáno jen medailistům. A vy od té bronzové z mistrovství světa před třemi lety v Helsinkách na tu svou opravdu velkou pořád čekáte!
Na medaile je spousta uchazeček. My budeme s trenérem a mým sparringpartnerem pokračovat v Číně v přípravě i po olympijském startu, neboť Pekingem pro mě sezóny nekončí.
Pořád se úpěnlivě bráníte vyslovit, v jaké formě na olympiádu míříte. Jak je tedy na těle a na duši?
Zatím jsem spokojená, protože příprava probíhala až na pár drobných problémů podle našich představ. Jen poslední dva tři dny před odletem byly trochu hektické.
Důvod?
Hlavně rozpaky, co všechno mám zabalit a kolik párů bot mám do kufrů nacpat.
Kolik jste si jich nakonec vzala?
Na házení snad šestery. Jsou mezi nimi ty z Atén, stejně jako speciální boty, jež vyrobil můj trenér a které mě zachránily v Helsinkách, neboť jsou určeny do mokrého kruhu. Počítala jsem prostě se vším.
I s aklimatizací, na kterou jste si na posledním světovém šampionátu v Japonsku stěžovala?
Pochopitelně, i v tomto směru už jsem zkušenější, protože v Ósace jsem aklimatizaci trochu nezvládla. Hlavně proto, že jsem ještě před soutěží trénovala naplno, takže nakonec jsem se z kvalifikace do finálového závodu vůbec nedostala. Teď už vím, že musím být opatrnější a poslední dva tři dny v přípravě zvolnit.
Abyste se de facto hned na samém začátku atletických soutěží postarala o medaili pro českou výpravu...
Žádné spekulace, žádné prognózy. Už jsem říkala, že chci podat maximální výkon. Pak se uvidí!
Mimochodem - máte do olympijského diskařského kruhu zase nachystán nějaký speciální účes, jímž jste proslulá? Mašličky, gumičky, stužky ve vlasech...
Z toho už jsem vyrostla, takže v Pekingu se žádné experimenty konat nebudou. I proto, že mně tentokrát bude chybět má pravidelná spolubydlící Pavla Hamáčková-Rybová, s níž jsme účesy vymýšlely. Čeká potomka, takže se budu muset obejít bez ní i bez účesu.
