Hlavní obsah

Kostelecký: Medaili uložím někam na bezpečné místo

Veronika FeltováSport.cz

Olympijský vítěz v trapu David Kostelecký se v úterý vrátil z olympijských her v Pekingu. V letadle si odpočinul a motivaci po zlatém závodě rozhodně neztrácí, rád by se stal ještě mistrem světa. "Pamatuji si ten terč, který byl rozhodující. Věděl jsem, že ho musím trefit, abych vyhrál zlatou medaili," vrátil se Kostelecký k olympijskému triumfu.

Článek

Jaká byla cesta domů?

Cesta byla docela fajn. Měli jsme prázdné letadlo, takže jsme si mohli odpočinout, dalo se to přežít.

Který okamžik závodu se Vám nyní nejsilněji vybaví?

Pamatuji si ten terč, který byl rozhodující. Věděl jsem, že ho musím trefit, abych vyhrál zlatou medaili. To je moment, který si nejvíce uvědomuji, potom už se mi to vše trochu ztrácí.

Už jste si uvědomil, jak velkého úspěchu jste dosáhl?

Zatím jsem se ještě nezastavil. Po finále probíhaly různé procedury, dopingová kontrola, poté návštěva v českém olympijském domě. Druhý den jsem poskytoval rozhovory a do toho jsem se ještě musel balit a jet na letiště. Takže jsem ještě neměl moc času si to uvědomit, myslím si, že to přijde později.

Co říkáte zájmu o vaši osobu?

Já si myslím, že to zase opadne. Určitě budou přibývat další olympijští vítězové a ta pozornost se přesune na ně. Doufám v to, že Česká republika bude úspěšná. Je to dáno tím, že jsem první sportovec, který se vrací z olympiády.

Kam uložíte medaili?

O tom jsem ještě nepřemýšlel, ale určitě někam na bezpečné místo.

Kolik už jste po cestě rozdal podpisů?

Bylo jich hodně. Jak v olympijské vesnici a olympijském domě, tak na střelnici všem organizátorům. Všichni se moc příjemně chovali, snažili se pomáhat, celá olympiáda je perfektně zorganizována. Je vidět, že to prožívají srdcem, nechtěl jsem nikoho odmítnout. Moje medaile byla docela populární, protože jsem byl druhý Čech, který hned den po Katce Emmons ji také získal. Oni o tom věděli a chtěli se fotit.

Myslíte si, že Vás úspěch nějak změní?

Určitě se něco změní, ale nevím co. Je to poprvé, co jsem vyhrál olympiádu, takže teprve uvidím. Myslím si, že to každému změní život. Je jen otázka jestli k pozitivnímu nebo negativnímu. Z historie ale vím, že to nemusí všechno znamenat jenom to dobré, tak uvidíme, kam to půjde u mě. Zažil jsem toho už dost, takže osobně si myslím, že mě to moc nezmění.

Proč jste se rozhodl odjet tak brzy z olympiády?

Byl jsem rád, že jsem dostal možnost jet takhle rychle zpátky po závodě, protože celý rok jsem už dlouho na cestách a těšil jsem se, že pojedu brzy domů. Nečekal jsem, že to bude tak rychle, o to je to příjemnější. Určitě teď budu fandit u televize.

Jaké dárky jste si z olympiády přivezl? 

Mám takovou tradici, že když se mi povede velmi dobře závod, tak si nechám střeleckou vestu. Zatím jsem si nechal zarámovat vestu ze Světového poháru v Granadě v roce 2006, kdy se mi povedlo střelit absolutní nástřel. Od organizátorů jsem dostal ještě spoustu dalších dárků.

Na kolik je reálná obhajoba zlaté medaile za čtyři roky v Londýně?

To  nevím, to ví jen Bůh. Otázka je, jestli budu za čtyři roky ještě střílet, jestli se vůbec nominuji na olympiádu. U nás je postupový klíč nesmírně těžký, nemáme národní limity, takže si místo musíme vybojovat na světových pohárech nebo na mistrovství světa. Do Atén se to nepovedlo, teď se štěstím a skončilo to medailí, takže uvidíme.

Máte ještě nějaké další cíle, kterých byste chtěl ve své kariéře dosáhnout?

Přemýšlel jsem nad tím, mám zlatou medaili z mistrovství Evropy, z juniorského mistrovství světa a teď z olympiády. Takže se dá říct, že všechny tyto závody jsem vyhrál. Ale přeci jen by to chtělo mít i titul mistra světa mezi seniory. I když je to něco podobného jako být olympijský vítěz, ale ta možnost je tu každý rok, takže se o to určitě pokusím.

Motivaci tedy neztrácíte?

To určitě ne. Já si myslím, že to bude pro mě teď snazší. Svůj sen, že vyhraju olympiádu jsem splnil, takže se můžu uklidnit, že i kdybych do konce své kariéry nic netrefil, tak to za to stálo.

Co Vás v letošní sezóně ještě čeká?

Mám už jen jeden závod, a to finále Světového poháru koncem září v Bělorusku. Jedině ještě tento víkend bude mistrovství republiky v Hradci, tak kdybych se moc nudil, zajel bych tam, ale to spíš ne.

Jak budou probíhat oslavy tady v Čechách?

Vůbec nevím, co mě čeká doma. Mluvil jsem s bratrem, ale ten mi nic nechtěl prozradit. Oslava tam určitě nějaká proběhne a potom se těším na odpočinek, a že si zasportuji.

Přemýšlel jste, jak naložíte s miliónem, který jako olympijský vítěz dostanete?

Zatím jsem nad tím nepřemýšlel, milión korun v dnešní době není zas až tak velký peníz, nemůžete si za to pořídit třeba bydlení, navíc ještě bude zdaněn. Ale určitě je to lepší než nic a určitě mi to nějak pomůže.

Během olympiády jste asi utratil za telefony s Vaší psycholožkou hodně peněz...

My už jsme za ty čtyři roky spolupráce provolali tolik peněz, že teď na olympiádě už to bylo celkem jedno. Já bydlím v Brně, paní doktorka Šauerová v Plzni, nevidíme se nijak pravidelně. Telefonický kontakt je tedy jedinou možností, jak zůstat ve spojení.

Tušíte kolik gratulací Vám přišlo z České republiky? 

Když jsem zapnul telefon, tak se mi nějak zablokoval. Přišlo mi asi čtyři sta nebo pět set sms zpráv, všem lidem moc děkuji, že mi fandili. Ale nevím, jestli budu schopen na všechny zprávy odpovědět, ale určitě se o to pokusím.

Jak na Váš úspěch zareagovali sponzoři?

Ozvala se mi firma, která mě podporuje, jsou to výrobci zbraní a střeliva z Itálie, ti mi poblahopřáli. Z Čech jsem dostal také nějaké gratulace, ale asi je to zatím brzy, aby se něco dalšího řešilo.

Neuvažujete o tom, že byste se stal také součástí nějaké manažerské skupiny jako Kateřina Emmons?

Ani ne, asi to zůstane, tak jak to je. Rád bych zůstal s těmi lidmi, kteří mi pomáhali v době, kdy mě nikdo ještě neznal. Myslím si, že by to tak mělo být, člověk by neměl zapomínat, jakou cestu prošel.

Šel byste do nějaké reklamy?

Rád kouřím doutníky, tak na ně bych klidně dělal, ale nad tím jsem nepřemýšlel. Ale určitě bych nešel do něčeho, co by se mi nelíbilo.

Máte tedy připravené nějaké speciální doutníky k takovéto příležitosti?

Mám, ještě jsou schované. Dostal jsem je od paní doktorky Šauerové, když jsme se vraceli z finálního kempu před olympiádou. Oslavím to tedy s nimi.

Reklama

Související témata: