Článek
Kdy jste na sobě začala cítit počátky nemoci?
Už před rozjížďkami. Není to hrozné, ale táhne se to. Ale teplotu nemám.
Jak velký vliv mají ty potíže na vaše závodění?
Vyloženě na výkon to nemá vliv, není to nemoc. Horší je to pocitově. Člověk se necítí dobře, když má rýmu, bolí ho hlava a kašle. Nemůžu se pořádně vyspat, protože se v noci budím. Necítím se prostě fit. Jsem přešlá, nemám energii.
Tušíte, kde jste se mohla nakazit?
Právě, že si žádný moment vůbec nevybavuju, nevím. Přitom jsem typ, který se hlídá. Pořád si beru bundu – do jídelny, do autobusu. Hned se oblíkám...
Semifinále jste chtěla vyhrát, nebo si jen pohlídat postup?
Chtěla jsem závodit a vyjet si lepší dráhu. Asi 750 metrů před cílem jsem si říkala, že ostatní jsou lepší a nebojovala jsem až tak na doraz.
Budete tak mít ve finále krajní dráhu. Je to velká nevýhoda?
Spíš kvůli perifernímu vidění. Protože člověk, když jede zády, nemá přehled, jak na tom soupeři jsou. V prostřední dráze to jen vnímám periferně, takhle se budu muset otáčet.
Co s vámi dělá doktor Kolář?
Snaží se mi uvolnit ty dýchací cestu a posílit imunitu. Píchá mi nějaké jehličky, ale já se v tom moc nevyznám. Prostě mu důvěřuji, vím, že je to odborník a doufám, že mi pomůže.
Finále se jede až v sobotu, jak se z té nemoci budete dostávat?
Asi budu odpočívat, pořádně se vyspím, najím, zkusím zapomenout na veslování….
A zkusit nemyslet i na nemoc?
Ale není to tak, že bych se tím nějak trápila. Jen mě to mrzí.
Jako vloni, kdy jste byla před mistrovstvím světa také nemocná.
Říkám si, že na to mám „štěstí“. Vím, že jsem celý rok zvládla bez omezení, trénovala jsem, co to dalo. Říkala jsem si: „Super, léto se to povedlo“. A najednou…
Ztratila jste formu?
Teď ji vůbec necítím, mám útlum.
Ale zlomená nejste?
Ne, to ne. Nikomu nic nedám zadarmo, budu bojovat. Když nic, tak to aspoň chci trochu znepříjemnit těm ostatním. Že bych to vzdávala? To vůbec ne!
