Rubriky:

Rozhovory

Synek: Kdyby byl závod ještě o 200 metrů delší, tak umřu

16. srpna 2008 14:00

Skifař Ondřej Synek se po stříbrném olympijském závodě těšil na pivo, vajíčka se slaninou i nákup motorky. Po dojezdu v rozhovoru s českými novináři přiznal, že sotva stojí na nohou. „Pálily mě nohy, ani nešly natáhnout, křeče do svalů, bolela hlava. Prostě únava, celé tělo v křeči.“

Po dojezdu jste sotva stál na nohou, jak vám bylo?

Pálily mě nohy, ani nešly natáhnout, křeče do svalů, bolela hlava. Prostě únava, celé tělo v křeči. To se stává pokaždé, když člověk jede úplně naplno, vydá se a pak už nemá žádnou energii.

Novozélanďan Drysdale vypadal po dojezdu ještě hůř.

Trochu vytuhnul. Jak jsem bojoval o třetí místo s Belgičanem a Norem, před cílem jsem se podíval doleva a byl jsem druhý. Vůbec jsem nevěděl, že jsme ho tak dojeli, protože hodně ujel.

Jakou jste měl vy taktiku?

Žádnou. Doufal jsem, že dojedeme na kilometr v balíku a tam se do toho začne šlapat. Nejvíc do toho šlápnul Novozélanďan, ale bohudík to přepálil a vykukal.

Více o závodech veslařů najdete zde.

Od začátku byl ale vpředu Brit Campbell.

Ale o něm je to známé, že vždycky vyjede rychle. Spíš jsem se bál Švéda vedle mě.

Vnímal jste během závodu, že jste pátý?

Rozestupy byly půl lodě, to není tak podstatné. Ale nastoupil jsem do finiše a chtěl ještě předjet Nora, ale na toho už jsem neměl.

Měl byste na něj, kdyby byl závod ještě o 200 metrů delší?

Kdyby byl o 200 metrů delší, tak umřu. To se takhle nedá brát. Člověk jede nějaké tempo, jak se přiblíží poslední pětistovka, tak do toho kopne a počítá s tím, že už bude jenom pět set metrů. Kdyby se jezdilo 2200 metrů, tak se finiš začne o 200 metrů dál.

Ale v poslední pětistovce jste byl nejrychlejší ze všech.

Měl jsem nejvíc sil. Chtěl jsem medaili, tak jsem se snažil. Bojoval jsem s Belgičanem, ten jel úplně životní závod, famózně, od něj jsem to nečekal.

Od vítězného Nora Tufteho jste takový závod čekal?

I on překvapil. Podle semifinále jsem myslel, že pojede víc vzadu, ale je to už jednou olympijský vítěz a prostě mistr svého řemesla.

Je pro vás motivací mu porážku vrátit?

Určitě. Ještě jsem nevyhrál žádný velký závod. Byl jsem dvakrát druhý - jednou na mistrovství světa a teď na olympiádě. Musím se snažit dál. Ale je to moje druhá olympiáda, první medaile. Když se mi to povede v Londýně zopakovat, nebo vylepšit, tak se nebudu zlobit.

Bude vás s odstupem času mrzet, že ke zlatu chybělo vcelku málo?

Málo, málo... Z mého pohledu je to hodně. Půl lodě, to je v tom finiši ještě dost velký kus. Na papíře je to málo, ale v lodi to stojí hodně moc sil.

Ale za oslavu stojí i druhé místo, ne?

Určitě. Už se na pivo těším. Jsem tu dva týdny a měl jsem tady akorát jednu třetinku. Takže teď to napravím. I když po závodě si dám tři piva a budu na maděru. (úsměv)

A můžete se i pořádně najíst.

Na to se také těším. Zítra si dám vajíčka, a slaninu k tomu.

Nevadilo vám, že vyhlášení proběhlo jen na molu, bez stupňů vítězů?

Ne, na to jsem zvyklý, že je nemíváme. Jsem rád za medaili.

Květinu jste házel do hlediště. Někomu konkrétnímu?

Hodil jsem ji Jirkovi Kejvalovi, předsedovi svazu, ať ji dá nějaké ženské, kterou uvidí. Vzal bych ji přítelkyni, ale to by uschla, je to ještě moc daleko, jedeme až ve středu. Tak to potěší někoho tady a přítelkyni pak koupím jinou.

A vy si konečně můžete zase koupit zpět motorku.

Jo, ta bude, ale asi až na jaře. Znám se ve Staré Boleslavi s klukama z yamahy, ti mi fandí a píšou esemesky. Určitě je půjdu navštívit a něco vybereme.

Michal Osoba (Peking), Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Rozhovory

Filtr článků - Rozhovory


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..