Článek
Jaká byla noc po Mattově nevydařeném finále?
Trochu to na nás dolehlo. Večer jsme byli v rezidenci výpravy USA. Kluci si dali pivo, nikdo to neřešil, ale ráno po probuzení jsme měli takový prázdný pocit. Člověk cítí, že tam něco patří a ono to tam není. Ale to se nedá nic dělat. Nijak jsem ho neutěšovala, my jsme to brali statečně, to spíš lidé kolem z toho byli smutní. Trenéři, příbuzní, ti to nesli mnohem hůř.
Podruhé se mu to stalo v olympijském finále malorážky na 3x40 ran. Není v tom něco osudového?
To snad ne... Vyjde to příště. V Aténách dal nulu a byl osmý, v Pekingu skončil závěrečnou ránou 4,4 bodu čtvrtý. V Londýně vyhraje a mělo by na to stačit poslední ránou 8,8 bodu.
To je skoro scénář pro Hollywood...
Já tomu říkám science fiction... Tohle kdyby někdo napsal, tak bych řekla, že si to vymyslel. Asi by si kde kdo poklepal na hlavu s tím, že to ten spisovatel trošku přehnal.
Což když někdo projeví zájem koupit tenhle váš příběh?
Matt to říkal v legraci po závodě, ale nevím... Na to je asi dost času. Snad k tomu přibudou nějaké lepší příběhy, se šťastnějším koncem... V Londýně by to mohlo vyjít.
Matt se vám hodně věnoval před závody, vy jemu po svých závodech. Nenapadlo vás někde v koutku duše, že se možná měl přeci jenom víc soustředit na sebe? Myslím taková vaše vnitřní výčitka...
To mě nenapadlo. Spíš jsem se sama sebe ptala, proč zrovna já jsem byla vybraná v malorážce na 3x20 ran pro stříbro, když to není moje disciplína, zatímco Matt je na 3x40 ran nejlepší na světě a nevyhrál. Ne, že bych si medaili nezasloužila, vybojovala jsem si ji, udělala pro ni maximum, ale necítím se na takové úrovni v téhle disciplíně, aby to bylo medailové. Říkám si, že jestli byla nám dvěma souzena v malorážce jen jedna medaile, pak ji měl získat Matt. A zlatou!
A co vy a Londýn, pojedete také?
To se všechno teprve uvidí. Nikdy jsem neměla děti, tak nevím, co všechno mě čeká. Když to půjde, tak ano, ale teď netuším, jak se všechno vyvine. V tomhle raději nic neplánuji.
Jaký výsledek vás v Pekingu nejvíc zaujal?
Určitě Michael Phelps. Je neuvěřitelné, že ten kluk si řekne, že přiveze osm zlatých a získá je, i když trochu se štěstím. Je to neuvěřitelné, že v plavání je někdo o tolik lepší. jako bývalá plavkyně to ale chápu, on je stavěný jako delfín. Na krátké trati není o tolik lepší, ale na delší se to projeví. Soupeřům docházejí síly a on zrychluje.
Co světový rekord Bolta na stovce, ten vás nezaujal?
Neviděla jsem ten závod zatím ani ze záznamu. Znám to z vyprávění a novin. Nevím, co si o tom mám přesně myslet. Je to zvláštní, že někdo najednou může vystřelit o tolik víc a ještě si dovolí skoro dvacet metrů vypustit. Takže si počkám... Ale jestli to je tak, jak má být, tak klobouk dolů.
S kým jste s v olympijské vesnici skamarádila z české výpravy?
Hodně sportovců jsem už znala. Poprvé jsem se viděla s Terezou Huříkovou. Tu jsem chtěla hodně poznat, zaujala mě. Přemýšlí o sportu stejně jako já a je to bojovník od srdce. Moc jí přeji úspěch.
