Článek
Už odeznělo nachlazení, se kterým jste do Pekingu přijel?
Ne. Sice už je to pohodička proti tomu, než jsem odlétal, ale když se rozběhnu, kašlu.
Bude to velký problém třeba při čtvrtce?
Myslím, že ne. Sice kašlu pořád, ale už mě to tolik nevyšťavuje.
Jste tedy v péči lékařů?
Pořád, koupili mi inhalátor, každý den dvakrát inhaluji s maskou.
Dokážete odhadnout, v jaké jste formě.
Vůbec, sám jsem na to zvědavý, můžu být od prvního do desátého místa.
Co pro vás zatím bylo zážitkem her?
Stovku Bolta jsem neviděl, chodím brzo spát, tak jsem ji prospal. Ale líbilo se mi na tenise. I když mě normálně moc nebere, viděl jsem Federera s Berdychem, to byl zážitek. A předtím jsem na Šafářové seděl úplně u kurtu. To byly rány! Nevybral bych ani jedno podání...
Ještě jste stihnul nějaký sport?
Ještě plavání, viděl jsem šesté zlato Phelpse. To byl skvělý zážitek, ale měl jsem tam i horší.
Jaký?
Měli jsme vstupenky na týmové sedačky. Bylo jich tam hodně, tak jsem říkal trenérovi: „Dálo, sedneme si tady?“ Bylo tam prázdných asi 200 sedadel. Tak jsme si sedli, přišel borec a říká: „Tady sedí Američani, běžte pryč“. Tak mu říkám: „Vždyť je tu prázdno. Až přijdou, půjdeme.“ On si šel sednout. A když bylo z půlky plno a přišli další, tak na ně volal: „Pojďte sem, tihle už jdou.“ A na nás: „Vypadněte!“ Tak mu říkám: „Tady je volno, taky jsme sportovci.“ A on znova: „Vypadněte!“ A přidal se k němu nějaký plavec. Měl jsem chuť vyskočit a jednu mu vrazit. Kdyby borec přišel a řekl: „Jsme největší výprava, máme sedadla rezervovaná“, řeknu pardon. Ale tohle? Tak jsme si sedli k Novozélanďanům, ti byli v klidu.
Takže o motivaci víc porazit Američany?
To rozhodně, i když Bryana Claye mám rád....
A co ostatní sportovci v olympijské vesnici? Fotí se s vámi?
Pár jich občas přijde. Většinou naši, ti cizí hlavně v jídelně. Ale nic závratného. Je to zajímavé, v Sydney jsem se fotil s ostatními já, tady se fotí oni se mnou. A za čtyři roky v Londýně se zase bude fotit někdo s nimi...
