Článek
Jaké je pro člověka znalého prostředí přijet do Wimbledonu, který na čtrnáct dnů kvůli olympijskému turnaji nectí takřka žádné ze svých pravidel?
Zvláštní. Wimbledon dobře znám. Líbí se mi jeho zvyklosti, tradice. Zejména pro nás, co mají zažité, jak vše funguje a je zaběhnuté při turnaji, jde o změnu. Podle mého se organizátoři snaží dělat vše složitější, než ve skutečnosti je. Všechny kontroly, nařízení... Chápu, že jde o bezpečnost. Těžko říct, jak bude vše vypadat, až se sem nahrnou diváci. Nicméně tenisová akce, která se tu děje v rámci Wimbledonu, je větší než olympijský tenisový turnaj. A vše běží bez problémů.
Pro utkání v rámci olympijského turnaje můžete nastoupit v barevných tričkách, nemusíte ctít nařízení o čistě bílém oblečení. Jak se vám tato možnost zamlouvá?
Vůbec se mi nelíbí. Nejsem zastáncem barevných kombinací ve Wimbledonu. Zdejší bílá je mi bližší než fialovorůžová, kterou jsou obehnané kurty. Naštěstí zelená s fialovou jsou tradičně wimbledonské barvy, takže to není takový skok.
Vnímáte tedy ústupek v rámci bojů o olympijské medaile jako pošpinění wimbledonských zvyklostí?
Přesně tak. Pestrost se do Wimbledonu nehodí. Tradice je porušená. Trénuji sice v tmavém tričku, ale jde o to, abych si zvyknul. Jsem přesvědčený, že na oblečení měly být jen vlaječky. Ale mělo zůstat bílé. Kdyby se hrálo v jiném klubu, neřekl bych ani slovo. Ale mluvíme o Wimbledonu, který má tradici přes sto let.
Organizátoři olympijských her dokonce změnili i zvyklosti ohledně šaten a nasazení hráči nemají výhodu v podobě většího prostoru.
To je pravda. Šli jsme se z nostalgie podívat do prvního patra, které je uzavřené a normálně slouží vítězům a nasazeným tenistům. Patro je otevřené, ale holé. Je nás v olympijském turnaji polovina ve srovnání s Wimbledonem, tak se bez problémů vejdeme.
Vám se poslední Wimbledon příliš nevydařil. Turnaj jste opustil předčasně už po 1. kole, když jste nestačil na Lotyše Gulbise. Poté jste se stáhl do ústraní. Jak jste na nezdar zapomínal?
Byl jsem s přítelkyní. Měl jsem deset dnů nicnedělání (usmívá se). A pak individuální kondiční trénink. Dvanáct dnů. Vrátil jsem se minulé pondělí do Prostějova a od úterý jsme trénovali doma. V neděli jsme odletěli do Wimbledonu a připravujeme se na trávě.
Prozradíte, kde jste si byl vyčistit hlavu?
V Tel Avivu. Přítelkyně musela na místo pracovně. Nikdy jsem tam nebyl a přiznávám, že jsem byl příjemně překvapený, jak vše vypadalo. Do Jeruzaléma jsem se ani přes všechny plány nedostal, ale Tel Aviv jsem prolezl křížem krážem. Zejména Starou čtvrť. Bylo to hezké. Byl jsem rád, že se jednou role otočily a já mohl partnerce vrátit její cestování za mnou. Tentokrát jsem se plně vžil do role doprovodu. Dokonale jsem si vyčistil hlavu. Dělal jsem úplně jiné věci než tenis, na ten jsem vůbec nemyslel.
Sledoval jste vyvrcholení turnaje ve Wimbledonu?
Semifinále výsledkově, finále lehounce v televizi.
Po nepříliš vydařeném americkém turné jste si dopřál podobnou přestávku před antukovou sezónou, do níž jste rovněž vstoupil skvěle. Cítíte se nyní stejně dobře jako před pár měsíci?
Ano. Snad se to nebude moc lišit a podaří se mi navázat na výsledky, které předcházely Wimbledonu. Snad budu fit do dalšího půlroku a ten se bude odvíjet stejně jako první polovina. Natrénovaný a připravený jsem.
Plánujete při olympijských hrách vyrazit podpořit i jiné české sportovce?
Nedokážu si představit, že by něco vyšlo. V Pekingu byla ostatní sportoviště hodně blízko od kurtů a dostal jsem se jen jeden den na plavání. Tady v Londýně je od Wimbledonu všechno strašně daleko. Neumím si představit, že bych se někam dostal. A i kdybych zůstal krásně až do finále, tak stejně budu mít smůlu, protože hned následně v úterý nastupuji k utkání v Torontu.
