Článek
Hala Aquatic bouřila. Sedmnáct tisíc pět set sedaček bylo zaplněných do posledního místa. Všichni byli zvědaví na souboj amerických hvězd Phelpse a Lochteho.
Phelps však už z rozplaveb polohovky na čtyři sta metrů postoupil s velkým štěstím až jako osmý. „Nečekal jsem, že ostatní budou tak rychlí," pronesl s neskrývaným údivem po sobotní dopolední rozplavbě.
Dosáhl času 4:13,33 minuty. A nebyl ani trochu spokojený. „Byl jsem pomalejší než před čtyřmi lety v Pekingu. Samozřejmě jsem neznal čas, ale myslel jsem, že se pohybuji tak na čtvrtém pátém místě. A nakonec jsem byl mezi osmičkou nejlepších až jako poslední," kabonil se. „Nicméně hlavní je, že jsem ve finálovém závodě. Za rozplavby přece ještě nikdo medaili nedostal," snažil se vtipkovat.
Japonky hýkaly nadšením
Možná už sám tušil, že se blíží pohroma. Že jeho olympijská nepřemožitelnost a gloriola superšampióna bude zničena v prvním londýnským startu. Ziskem medaile se mohl přiblížit překonání rekordu, kvůli němuž do Londýna přijel: pokud bude alespoň třikrát na stupních vítězů, překoná gymnastku Larisu Latyninovou, která je z doby reprezentace Sovětského svazu s osmnácti medailemi nejúspěšnější sportovkyní her v historii. Má jich na kontě osmnáct, Phelps zatím šestnáct.
Diváci se do haly zvané podle netradičního tvaru Vlna hrnuli mnohdy na poslední chvíli. Náctiletí v dresech amerického basketbalového týmu. Byznysmeni v oblecích, kteří se nemohli autem dostat přes houfy lidí v olympijském parku, a tak v nablýskaných polobotkách pelášili po pískové silnici vstříc nejbližšímu vchodu. Marně prosili neústupného vojáka o mimořádnou propustku vchodem pro rozhodčí, aby se mohli klidně usadit na místa ještě s rezervou před nástupem fenomenálního plavce na bloky.
Mnozí pak s otevřenými ústy sledovali, jak Phelps nestačí. Lochte nasadil zběsilé tempo následován Brazilcem Pereirou a Japoncem Haginem. Jeho kolega z americké výpravy byl tuze pomalý. Když dohmátl až o čtyři vteřiny později, jeho příznivci nevěřícně zírali, zatímco japonské fanynky doslova hýkaly nadšením, že jejich sportovec porazil Phelpse.
Rychle zapomenout
„Samozřejmě jsem zklamaný. Chyběl mi dobrý pocit z plavání. Proto musím rychle zapomenout," vysvětloval Phelps americkým novinářům, kteří hvězdu z bazénu zasypávaly sprškou jedovatých dotazů. „Konec a pohled na výsledkovou tabuli byl frustrující," přiznal.
„Rozhodně nešlo o začátek, který bych si vysnil a měl z něj radost. Je velká výzva vše napravit," říkal přesvědčivě a odmítal, že za jeho kolapsem byla zpackaná rozplavba, po níž musel až do osmé dráhy. „Moje pozice v bazénu neměla nic společného s konečným výsledkem. Prostě šlo o mizerný závod, přestože jsem se prvních dvě stě metrů cítil velmi dobře. Mohu jen říci, že už jsem v životě plaval lépe," usmál se hořce.
Dokážu, že jsem rychlejší
Snu o zápisu do historie se nevzdává. Ostatně zbývá mu ještě šest disciplín (4x100 metrů volný způsob, 200 metrů motýlek, 4x200 volný způsob, 200 metrů polohový závod, 100 metrů motýlek, 4x100 polohový závod).
Panika, že by jej Lochte a soupeři výkonnostně přerostli, Phelpse rozhodně nezlomila. „Jsem stále rychlejší, což jsem v poslední době několikrát dokázal. A dokážu to i tady," prohlásil odhodlaně Phelps.
