Plavecký rekord bez technologií? Je třeba jen klouzat po vodě

„Hned po příjezdu jsem říkal, že nějaký svěťák uvidíme, což se potvrdilo. Bazén je tady strašně rychlý," vysvětluje Jiří Kyněra, trenér české plavecké reprezentace. „Organizátoři investovali velké peníze do výzkumu a posuvné dno, které mohou při závodech nastavit na tři metry, je strašně důležité. Za plavci pak nevznikají ve vodě víry, které je brzdí. Když je hloubka menší, voda se rychleji vrací a závodníky zpomaluje," upozornil Kyněra.

Aquatics centrum v londýnském olympijském parku za osm miliard korun však není jediným klíčem. Podle studie Mezinárodního sportovního institutu se trenéři zaměřili po zákazu užívání celotělových plavek více na styl plavání a řeší ideální polohu záběru svých svěřenců. „Je pravda, že všichni mají v tréninku hodně technického cvičení, aby člověk získal cit pro vodu. Klade se na něj mnohem větší důraz než kdykoliv v minulosti. I my se mu věnujeme daleko více," vypráví Simona Baumrtová, která se k radosti českých fanoušků blýskla vylepšením českého rekordu ve znakařské stovce, respektive dvoustovce.

„Vím, že někteří třeba hrozně rvou trénink. Záleží na trenérovi. Ale klíčové je postavit těžiště co nejvýše, aby člověk po vodě klouzal," mluví Baumrtová pro běžného smrtelníka poněkud v tajenkách. „Fakt to jde," směje se česká reprezentantka.

Ji ani trenéra Kyněru nijak nepřekvapilo, že rekordy padají dál. „Ony ani ty současné plavky nejsou úplně textilní. Určité procento polyuretanu obsahují," upozorňuje Baumrtová. „Osobně si nemyslím, že klíčová byla podoba oblečení v bazénu. Někomu kombinézy sice pomohly, ale další lidé, kteří dnes sbírají medaile, se cítili stažení," vysvětluje.

Existuje možnost, že se čeští plavci někdy přiblíží absolutní elitě? „Já fakt nevím, v čem třeba Američané nebo Australané trénují lépe, protože já dřu, jak nejvíce mohu. Myslím, že rozdíl není v přípravě ve vodě, ale v zázemí. Oni mají každý svého fyzioterapeuta, maséra, lékaře, člověka na výživu, psychologa. Jde i o peníze," míní Baumrtová.

„Když jsem trénovala v Americe na univerzitě, měli jsme bazén jen sami pro sebe. Žádné veřejné plavání. Když trenér řekl, že půjdeme v pět odpoledne do vody, nebyl problém," vzpomíná Martina Moravčíková, která se do reprezentace vyšvihla během studií za oceánem. „Měli jsme k dispozici všechny lidi, přesně jak říkala Simona. Dokonalá regenerace je samozřejmostí, pořád jste pod kontrolou. A navíc skupina trenérů má dokonale propracovaný systém na každý den v roce, žádné metody pokus-omyl," přemítá Moravčíková.

„Já mám kliku, že táta, který mě trénuje, je současně doktor. Fyzioterapeuta mám tak jednou za půl roku, masér s námi tedy je. A s psychologem jsem spolupracovat začala, protože hlava dělá v bazénu strašně moc," směje se Baumrtová. „Ale jinak nic," krčí rameny závodnice z Chomutova. „Myslím, že vzhledem k podmínkám jsme vlastně za Američany či Australany blízko," prohodila Baumrtová.

O výkonech čínských plavců, kteří překonali čtyři olympijské rekordy, šestnáctiletá Číňanka Jie Š'-wen vytvořila světový rekord v polohovém závodě na čtyři sta metrů a vytrvalec Sun Jang zlepšil o tři sekundy světovém maximum na patnáctistovce, si česká ekipa myslí své. „Jie Š'-wen přece v šestnácti letech nemůže plavat tak rychle. To není ani fyzické možné. Fakt mě to štve a nechápu její zlepšení. Netuším, co jim sypou do jídla. Vždyť to by tři čtvrtě z nás mělo ukončit kariéru, když ona měla poslední stovku rychlejší než Lochte mezi chlapy, který přitom plaval v druhém nejrychlejším čase historie," posteskla si jinak věčně rozesmátá Baumrtová.