Pech expremiéra Topolánka nevyválel, ale doklouzal s ním pro sedmý triumf

„Opravdu tak náročný ročník Pražského Rallysprintu jsem ještě nezažil. Všude sníh a led, navíc nás od začátku provázely velké technické problémy, především s převodovkou. O to víc jsem spokojený, že se nám podařilo vyhrát a porazit silnou konkurenci, byť na této rally, která uzavírá sezónu, jde spíš o propagaci našeho sportu. Každý jezdec chce ale vyhrát, to je přirozené,“ říkal v cíli spokojený Václav Pech.

Soutěž po oba dny sledovalo několik desítek tisíc diváků. Páteční večerní souboj na Rošického stadiónu vyhrál švédský účastník seriálu MS Per Gunnar Andersson s půjčenou Škodou Fabií S2000. Především však byl očekáván souboj dvou nejrychlejších mužů letošního domácího šampionátu, kteří oba usedli za volanty vozů Škoda Fabia WRC. „Udělal jsem chybu, která nás stála hrozně moc času,“ litoval čerstvý český šampión, rovněž syn slavného otce, Pavel Valoušek junior.  

Zatímco tátové, kteří spolu podobně bojovali před dvěma desítkami let, se v servisní zóně objali, jejich synové sváděli na trati nelítostný boj. „Už na první sobotní rychlostní zkoušce mezi Karlíkem a Roblínem to bylo hrozné. Jela se dvakrát a asi třikrát jsme skončili ve sněhu. Jen jsem se bál, aby auto nezůstalo viset na břiše. Naštěstí jsme se pokaždé dostali zpátky. Jenže nám brzy přestal fungovat čtvrtý rychlostní stupeň,“ přiznal Václav Pech.

A jedním dechem pochválil svého spolujezdce, Mirka Topolánka: „Jezdíme spolu Pražský Rallysprint už několik let a jako spolujezdec je stále lepší. Tu novou rychlostní zkoušku u Karlíka musel skutečně oddiktovat, neznám ji a nedala se jet na oči.“ Bývalý premiér se prý nebál, ani když se auto řítilo do sněhové bariéry. „Už jsem na něco zvyklý a Vašek to umí. Víc jsem se obával, aby vydržela převodovka,“ přiznal Mirek Topolánek, jako správný kopilot hlídající časy a popohánějící mechaniky i jezdce.

Mezi Karlíkem a Roblínem dvakrát vyhrál Valoušek, ale Pechův náskok jen stahoval. Švéd Andersson brzy vyklidil pole, podobně jako Slovák Jozef Béreš s další Škodou Fabií S2000, kterému byla trať při druhém průjezdu příliš úzká. „Hodně to klouzalo, ale na to jsme my Valaši zvyklí. Důležité bylo, že jsme jeli bez chyb,“ říkal v tu chvíli spokojený Pavel Valoušek, protože ukrajoval z Pechova náskoku, až z něj zbylo něco málo přes čtyři sekundy.

Na chuchelském závodišti se diváci bavili tím, kdo vícekrát trefí sněhové bariéry, a kam až sníh dolétne. Pech si po jedné exhibici ucpal sněhem chladič. Přesto vyhrál a odskočil Valouškovi na dvanáct sekund. „Tráva se brzy uklouzala a byla jako zrcadlo. Škoda, že se nemohli na prvních erzetách používat hřebíky, bylo by to ještě hezčí svezení,“ usmíval se dnes už legendární pilot Emil Triner, který se starší octavií předváděl nádherné smyky divákům, kteří ho za to milují. Trinerovy parádičky trpělivě snášela i jeho odvážná spolujezdkyně Kateřina Aschová.

Pech bez čtyřky a pětky

Finále bylo již tradičně na Strahově. Nejprve se jely dva velké okruhy. To už se teplota zvedla z ranních minus patnácti na minus sedm stupňů. Diváků, zvědavých na jezdce bojující se sněhem, přišlo několik tisíc a dokonce se mezi ně zamotali dva předčasně probuzení čerti...

Hned na prvním okruhu přišla pro Pecha další rána. „Přestal fungovat i pátý rychlostní stupeň,“ konstatoval lakonicky, byť první Strahovský okruh vyhrál. Vzhledem ke zdržení soutěže rozhodlo její ředitelství o zkrácení času na přípravu vozů na další část. Mechanici v kombinézách s nápisem „Profiko“ se zachovali vůči Pechovi „neprofiko“ a odmítli převodovku vyměnit, byť hrozilo, že lídr soutěže nedojede do cíle.

„Naštěstí byl sníh a prokluzovalo to, takže když jsem jel na maximálně vytočenou trojku a dokázal tam dostat šestku, převodovka to vzala. Jenže jsme udělali ještě ke všemu hodiny, urazili přední nárazník, ale naštěstí auto se přestalo točit ve správném směru, takže jsme moc neztratili,“ otřel si orosené čelo při vzpomínce na další horkou chvilku Václav Pech. Druhý velký okruh vyhrál Martin Semerád s Mitsubishi Lancer Evo IX a definitivně tak rozhodl souboj se svým otcem Josefem, který jel s vozem stejné značky.

Závěrečnou zkoušku uvnitř Rošického stadiónu vyhrál Vladimír Berger se Subaru Impreza STI. To už si Pech jen hlídal, aby vůz dojel do cíle a udržel za sebou dravého Valouška. Ze známých umělců, kteří usedli za volant, skončil David Suchařípa s Mitsubishi Lancer Evo IX osmadvacátý z pětatřiceti šťastných, kteří viděli cíl. Za to Dan Landa s vozem stejné značky byl mezi šestnácti smutnými, jimž se to nepodařilo.