Článek
Mnoho vrstevníků si na život stěžuje. Jeho to ani nenapadne. "A proč? Já jsem spokojený. Mohu závodit a to je celý můj život. Netěším se na důchod. Nemám za kamarády vrstevníky. Líbí se mi myšlení mladých," vykládá zapáleně Hošek. "Poslouchám Gotta, Bílou i Langerovou," nabízí pestrý životní styl.
Pohodlí mu nechybí
Když v sobotu slavil šedesátku, pozval spoustu známých, vesměs taky "bláznů" do autokrosu. "Dostal jsem dort ve tvaru mojí buginy. Bylo to podle fotky, věrná kopie. Chtěl jsem to schovat, ale to nešlo," zakaboní se na vteřinu. Nechyběl ani další originální dárek. "Od Jindry Kotka jsem dostal pampersky, pacholek. Ale já jsem nějakou lumpárnu čekal," směje se.
Už jedenatřicet let kočuje po autokrosových tratích. S kolegy mechaniky rok co rok brázdí Evropu od Portugalska až po Tatarstán ve speciálně upraveném autobuse. "Hodně lidí to nechápe, ale já se na to cestování těším. Mám to rád, je to asi nějaká úchylka," pokrčí rameny. Neděsí ho ani průtahy na hranicích v Litvě a Lotyšsku či rozbité silnice v Rusku. "V autobuse máme kuchyň, koupelnu, je to jako doma. Pohodlí mi nechybí."
Právě kladenského domova si příliš neužije. Ani manželka Miloslava mu nic nevyčítá. "Mám strašně fajn ženskou. Já se reju v autě a ona se stará o barák. I na dovolenou jezdí sama. Umíte si mě představit u moře, jak se peču na sluníčku. Mně tohle prostě nic neříká," kvituje tolerantní postoj ženy.
Jsou spolu už sedmatřicet let. Poznali se, ještě když Hošek jezdil závody na motorkách. Těm se věnoval čtrnáct roků. Pak přesedlal do autokrosové buginy. "Když jsem byl malý, chodil jsem do hudebky na klavír a hrál na trumpetu. Jenže v patnácti jsem od babičky dostal moped. A motory už mě nepustily," vzpomíná. V paměti má uchovaný i první start na autokrosovém okruhu. "Byl to oblastní závod v Pardubicích a skončil jsem druhý."
Mladé vytáčí
Od tehdejších devětadvaceti let posbíral pět domácích titulů a jednou vyhrál evropský šampionát. "Chtěl bych Evropu vyhrát ještě jednou. Dva tituly nikdo nemá," zasní se Hošek. I v šedesáti má vysoké ambice. "Ty nejvyšší. Pokaždé chci být na bedně," říká vážně. Na konec kariéry nemyslí. "To by bylo rouhání," brání se.
"Nevím, jak dlouho budu jezdit. Závodím pro radost, naplňuje mě to a baví. A dokud to tak bude, chci jezdit." Je mu jasné, že výdrží vytáčí mladé. "Pořád jim zabírám místa vpředu a beru body. Neštvu je, ale přímo se..." popadá se smíchy za břicho. Přitom během sezóny na rozdíl od většiny kolegů užívá života. Diety nebo fyzická příprava, to mu nic neříká. "Jen při závodech moc nejím. Dám si třeba čtyři kafe, hodně piju a najím se až večer," přibližuje zaběhlý režim.
Váhu nehlídá
Ale jinak? "Klidně si dám vepřovou se zelím a zapiji to pivem. Přece nebudu srkat limonádu," vypráví. Energetické tyčinky nebo iontové nápoje vynechává. "To svinstvo jím výjimečně," říká jezdec, jehož standardní váha je 118 kg. "Nehlídám to. Jen na konci roku, když se blíží vyhlašování, abych se nasoukal do obleku."
Nikdy při závodech nenaříká a nestěžuje si na bolesti. "Jediným problémem pro lékaře při pravidelných prohlídkách je moje nadváha," přizná. Za jedenatřicet let jeho kariéry se autokros hodně změnil. "Dříve Češi venku na závodech byli všichni pohromadě, drželi při sobě. Teď jezdí každý sám za sebe," líčí jednu z odlišností proti letům minulým. "Posunula se i technika. Jezdí se rychleji, tratě se narovnaly. Ale já se nebojím. To mám strach spíše z mikrofonu před televizní kamerou," usmívá se.
Z cest má mnoho zážitků. "Když jsem v Lučenci minulý rok po kolizi s Němcem Hinnenkampem vletěl mezi lidi, bylo mi hrozně. Ale nemohl jsem za to, on jel jako dobytek," kaboní se. Úsměvných prožitků, spojených nejen s vítězstvími, má mnohem víc.
"Jednou jsme ve Španělsku jezdili na vodních skútrech. Různě jsme kličkovali a nejednou proti mně letí Jarda Stárek. Říkal jsem si, že uhne. Ale měli jsme stejné myšlenky, takže jsme ty rozbité skútry museli zaplatit," směje se.
Sní o rekordu
Už se chystá na novou sezónu, která startuje v dubnu v Portugalsku. "V šedesáti předělávám autobus. Říkají mi, že jsem blázen," krčí rameny a těší se, že třeba ve dvaatřicáté sezóně přepíše historické tabulky mistrovství Evropy. Na kontě má 29 vítězství, Rakušan Rössel o jedno více... "To by byla paráda. A ještě třeba ten titul," zasní se Hošek.
