Článek
Vybavila se vám ve Valencii loňská havárie? To z hlavy nedostanete. Samozřejmě jsem si vzpomněl, zejména když jsem už při tréninku projížděl místem, kde se to stalo. Měl jsem zvláštní pocit. Při jízdě mě to ale nijak neomezovalo.
Do sobotního závodu jste ale startoval až z dvaadvacáté pozice. Co se stalo při kvalifikaci? V tréninku jsem na špinavé a kluzké trati dostal hodiny a zhasl mi motor. Nestihli jsme ideálně nastavit vůz pro kvalifikaci. Když jsem se pak chystal na rychlé kolo, vyvěsili červenou vlajku... Smůla. Říkal jsem si, že tahle trať mi prostě nepřeje.
Ale sobotní závod se vám povedl... Startoval jsem až z dvaadvacáté pozice, takže to nebylo ideální. Postupně jsem se ale rozjel a pak se mi povedla dvě hodně rychlá kola. Šel jsem stále dopředu, především když soupeři začali hodně klouzat. Nakonec z toho bylo bodované osmé místo a pole position pro nedělní závod. To byla paráda! Dokázal jsem, že bodovat se dá i ze zadní pozice a sám sobě, že si s touhle tratí můžu rozumět.
Jenže v neděli jste cíl neviděl, i když jste část závodu vedl. Znovu vás potkala smůla? Ano, tentokrát jsem se ve Valencii nepotkal se smrtí, ale se smůlou. A bylo jí vrchovatě. Jediné, co se mi v neděli povedlo, byl start. Jenže jsem byl strašně moc přemotivovaný. Moc jsem chtěl uspět a ještě vylepšit druhé místo z Monaka. Vyjel jsem si náskok, ale probrzdil ho. Dělal jsem hrozné chyby. Aby toho nebylo málo, zašpinil jsem pneumatiky, které pak rychle odcházely. Všechno dovršily hodiny ve velké rychlosti poté, co jsem zařadil rychlost na spáře mostu. Když jsem se dotočil, zhasl mi motor a byl konec.
Nezatrnulo vám při těch hodinách ve velké rychlosti? Nebyl to nijak zvlášť nebezpečný moment. Spíš mě štvalo, že jsem zahodil tak velkou šanci ve Valencii vyhrát nebo být minimálně na bedně. Moc jsem po tom toužil právě tady, ale nezvládl jsem to hlavou. Asi mě ten okruh opravdu nemá rád...
Loňská havárie Josefa Krále.
Byl to nejhorší moment závodního víkendu? Neřekl bych nejhorší. Zažil jsem totiž jiný moment, kdy mi opravdu zatrnulo. Jeden moment jsem se dostal za Venezuelana Gonzáleze. To je ten chlapík, o jehož záď vozu jsem se loni katapultoval, když nečekaně zabrzdil, a skončil v těch hrůzostrašných vývrtkách a v bariéře. Teď jsem za ním jel dvě kola a čekal na vhodný okamžik k předjetí. Podobně jako loni. Povedlo se mi před něj dostat právě v místě, kde došlo loni ke kolizi... Byl to pro mne hodně zvláštní okamžik a věřte, že mi v okamžiku, kdy jsem si uvědomil, kde jsem ho předjel, nebylo nejlíp... Ale dopadlo to dobře.
Takže Valencie zůstane vaší černou můrou? To určitě ne. Kdybych to bral takhle, tak tam nemohu závodit. Vím, že jsem se o dobrý výsledek připravil svými chybami a z těch se teď musím poučit. Beru si z toho to, co mi může pomoci.
Jak jste na tom po osmi z osmnácti závodů seriálu GP2? Na devátém místě mám deset bodů. Vede Francouz Grosjean se čtyřiatřiceti body.
Co vás čeká v nejbližších dnech? Momentálně jsem doma, ale o nějakém odpočinku nemůže být řeč. Pracuji na fyzické kondici. Už v pondělí se budu s týmem připravovat na pátý dvojzávod v Silverstonu, který se jede o dalším víkendu.
S čím budete po letošní sezóně spokojený? Nestanovím si cíl v podobě nějakého konkrétního umístění. Chci nasbírat co nejvíc bodů, a pak se uvidí. Samozřejmě se budu snažit dostat v celkovém pořadí co nejvýš. To znamená stabilizovat výkonnost na co nejvyšší úrovni a pokud možno bodovat v každém závodě.
