Článek
Ještě před třemi lety nikoho nezajímal. Bez povšimnutí se mohl procházet paddockem při závodech formule 1. Nebylo pro něj problémem vyrazit si s přáteli na zápasy milovaného Realu Madrid. Znali ho jen zasvěcení. Teď už si takovou kratochvíli může dovolit sotva.
Kamkoli se pohne, má v patách fanoušky a reportéry chrlící o rodákovi z Ovieda v rodném Španělsku jednu zprávu za druhou. "Samozřejmě jsem hrdý, že jsem ve své zemi probudil takovou vášeň pro formuli, ale té pozornosti, kterou mi věnují, je až příliš," posteskne si.
Začal ve třech letech
Má rád svůj klid. I proto při podpisu kontraktu s Renaultem dlouho neváhal a vyměnil Španělsko za anglický Oxford, kde sídlí část týmu. "Anglie je tak rozdílná. Ale na druhou stranu velmi klidná. Nejsem vystaven tak velké pozornosti," lebedí si.
Když doma ve Španělsku vyrazí do ulic a svolí ke společnému fotografování, často je mu vděkem nejen poděkování, ale i frenetické pištění poblázněných příznivců. Fanynky při pohledu na snědou hvězdu formule 1 šílí. Proto vzal zavděk konzervativní Anglií. "Španělé hodně prožívají můj život. Berou ho jako součást svého. Všichni hodně očekávají. A to je velká zodpovědnost," přemítá borec, který ročně pobírá 120 miliónů korun.
Byly mu pouhé tři roky, když poprvé usedl do motokáry. Třikrát se stal šampiónem Španělska. V osmnácti už závodil ve formuli Nissan: devětkrát ovládl kvalifikaci, vyhrál šest ze šestnácti závodů a stal se šampiónem seriálu. V roce 2000 skončil čtvrtý ve formuli 3000. O rok později debutoval ve stáji Minardi ve formuli 1. Nezískal ani bod. Ale pro další sezónu se stal testovacím pilotem Renaultu. A jeho spojení s Renaultem je naprosto úchvatné.
V sezóně 2003 dostal první příležitost v modrém monopostu. V konečném účtování MS byl šestý, vyhrál GP Maďarska. V minulé sezóně skončil čtvrtý, připsal si další dva dílčí triumfy. Letos jezdí zatím v mistrovské formě. V Austrálii skončil třetí, v Malajsii a Bahrajnu vyhrál. Suverénně se usadil v čele průběžného pořadí mistrovství světa formule 1.
Cítí příležitost
Španělsko propadlo Alonsománii. Fernando se na krajany směje z obalů müsli, sušenek a billboardů poutajících mobilní telefony. Španělé bez mrknutí oka utrácejí za suvenýry s Alonsovými iniciálami či jeho startovním číslem. Přívěšek na klíče a čepice za 25 eur (přibližně 750 Kč), pánské tričko od 30 do 60 eur (900 - 1800 korun) či dámské tílko za 30 eur.
Alonso však věren své tradici zůstává klidný. Emoce nedává příliš znát, doslova se na vlastních internetových stránkách vyznal, že v důležitých situacích je za zavřenými dveřmi".
Před víkendovou Grand prix v Imole se nenechal unést všude vládnoucí euforií z jeho výkonů. "Samozřejmě jsem v čele šampionátu a cítím velkou příležitost v mé kariéře. Zvláště proto, že máme vítězné auto. Jenže máme za sebou jen tři závody a rozhodovat se bude v posledních třech čtyřech podnicích," přemítá na týmových stránkách. "Pochopitelně mám dobrou výchozí pozici, na té se dá stavět. Ale bude to dlouhý rok. Chce to trpělivost, sbírat bod za bodem. To mě může přivést k cíli." Tím není nic jiného než titul šampióna.
