Osm pilotů formule 1 může stále myslet na titul mistra světa

Jak tyto okolnosti ovlivnily šampionát, v němž zatím dominují mezi jezdci i stájemi barvy McLarenu? V dosavadních závodech se z vítězství zatím radovalo pět pilotů, na pódium vystoupili kromě vítězů už jen další tři. Tato elitní osmička představuje absolutní vrchol a její členové mohou pomýšlet na titul mistra světa. Kromě dvojic nejsilnějších stájí - McLarenu, Red Bullu a Ferrari - se na stupně vítězů dokázali protlačit akorát osobnosti Renaultu a Mercedesu Robert Kubica a Nico Rosberg. Nikdo další včetně Schumachera neměl na vavříny nárok.

Sedmibodový náskok vítěze velké ceny před druhým má ohromný motivační důvod. Stačí dva povedené závody a padesátibodová porce může zásadně změnit postavení pilota v průběžném žebříčku. Nové bodování sice degradovalo historické bodové zápisy a rekordy, ale změna systému určitě prospěla atraktivnosti a rozložení sil v šampionátu. Předností je vyrovnanost silné osmičky startovního pole. I osmý Felipe Massa je pořád na dohled špičky a v případě, že začne více bodovat, může se vrátit do hry o titul, což ve svých vyjádřeních potvrzuje.

Před začátkem sezóny se říkalo, že jedním z motivů comebacku sedminásobného šampióna po tříleté pauze může být příležitost vylepšit si ne právě čistý štít. Schumacher si ani v dobách své největší slávy nikdy nezískal srdce všech fanoušků. Jejich tábory byly striktně rozděleny na ty, co ho zbožňovali, a ty, co mu nemohli přijít na jméno. Z paměti totiž nelze vymazat, že Němcovy nesporné úspěchy doprovázely střety za hranicí fair-play, někdy až úmyslné karamboly často doplněné o provokativní výroky. Už v polovině roku se dá konstatovat, že si jedenačtyřicetiletý veterán pošramocenou pověst v týmu Mercedes nevylepšil.

Michael Schumacherfoto: ČTK/AP/Gero Breloer

„Pryč je doba, kdy byl během prvních letošních závodů v centru pozornosti. Musel poznat, že už jako kdysi ve Ferrari nesedí v nejrychlejším autě a kolikrát soupeří s nováčky formule 1. Vypadá to, že návratem jeho renomé spíš utrpělo,“ říká Pavel Turek, znalec prostředí F1. „Šampionát se za tři roky změnil, na tiskovkách teď vedle mladých kluků vypadá jako jejich strejda. Vždycky míval problémy s komunikací a teď, když se mu nedaří, není vůči médiím zrovna přívětivý. Přitom hraje dál roli primadony.“

Schumacherovými nejlepšími výsledky byla čtvrtá místa z Barcelony a Istanbulu a celkově mu patří s 34 body deváté místo, ovšem na osmého Massu jich 33 ztrácí. „Jeho lepší umístění padají na vrub odstoupení některých pilotů nebo náhodného vývoje závodu. Těžko říct, zda bude chtít pokračovat v závodění ještě příští rok, ale měl by, protože má s Mercedesem podepsanou tříletou smlouvu. Otázkou je, jestli jeho závodění nebude považováno za blamáž,“ myslí si Turek, který se na velkých cenách pohybuje v těsném kontaktu s aktuálním děním.

Příliš veliké šance se nedávaly Buttonovi, jenž přišel do neznámého prostředí McLarenu. Tam naopak znal každý kamínek Lewis Hamilton, maximálně ambiciózní jezdec, který získal titul rok před svým krajanem. Předpovídalo se, že Buttonovi bude vedle o pět let mladšího „dravce“ chybět potřebná tvrdost a psychická stabilita a že neunese pozici dvou kohoutů na jednom smetišti. Jenže poločas šampionátu ukázal něco jiného.

„Přestože se Button od Hamiltona liší povahově i stylem jízdy, dokázal se rychle aklimatizovat. V prvním případě jde o jemné až citlivé vedení vozu, ve druhém o hrubý až agresivní projev. Jenson jezdí víc hlavou. Dokáže si naplánovat, jak závod uchopit. Lewis je naproti tomu spíš horkokrevnější a rozhoduje se víc impulsivně,“ popisuje Turek vlastnosti obou Britů. „Docela spolu komunikují. Asi se nedočkáme války, kterou před dvěma desetiletím sváděli v barvách McLarenu Senna a Prost, ale našly by se situace, které by mohly skončit podrážděným zajiskřením. Dá se ale očekávat, že pokud se mezi nimi bude rozhodovat o titulu, může se situace přiostřit.“

Něco podobného se čekalo i u Ferrari, kde přišel dvojnásobný šampión Španěl Fernando Alonso na vysněné místo v nejúspěšnější stáji v historii F1 k Massovi. Pro Brazilce je zisk titulu pochopitelně nejsilnějším motorem, ale oba převážně kvůli technickým nedostatkům italské stáje za elitou o poznání zaostávají. Žádná řevnivost možná právě proto nevyplynula na povrch. V jejich případě se ale zdá, že svou pozitivní roli sehrává oboustranná profesionalita a vyzrálost, a pak i určitá forma „latinské sounáležitosti“.

Na rozdíl od výše jmenovaných stájí a jezdců budila sestava Red Bullu dojem disciplinovasti. Zdálo se, že je všechno brilantně zorganizováno a klape podle nalinkovaného scénáře. Jenže tento stav vydržel jen do doby, kdy pro třetí vítězství v řadě jedoucí Mark Webber musel v Turecku řešit nenadálý útok svého týmového kolegy. Po něm pak Sebastien Vettel s rozbitým monopostem opustil kolbiště a Australan byl rád, že neklesnul níž než na třetí místo.

„Red Bull ukázal nepřipravenost, jak takové situace řešit. Komunikace byla po incidentu velice různorodá. Každý, ať už z jezdců nebo z týmu, říkal něco jiného. Teprve když se stáj sešla ve svém sídle v Milton-Keynes, došlo na zemětřesení shora. Tým dotáhl k podepsání Webberovu smlouvu, druhým signálem bylo tiskové prohlášení ve smyslu, že je všechno v pořádku. Z toho bylo poznat, že krizový scénář vznikal, až když aféra bublala. Přitom v situaci, kdy jsou v týmu jezdci, kteří myslí na nejvyšší příčky, se dalo předpokládat, že sezóna nemusí proběhnout úplně hladce,“ podotýká Turek.

„Při karambolu šlo očividně o porušení interní dohody, že se po posledním tankování už nepředjíždí. Proto Webber takový manévr od Vettela vůbec nečekal. Jenže Němec měl trochu paliva našetřeno, protože jezdil v kolegově stínu, a navíc dostal do týmového radia pobídku, což Webber netušil. Vettel si jednoduše myslel, že má předjíždět a že o tom Australan ví. Ten však nic netušil, proto neuhnul a došlo ke střetu,“ dodává.