Článek
Pokud jste v královně motorsportu působili v devadesátých letech a na začátku nového milénia, a zároveň jste bojovali o přední místa, dříve nebo později jste se museli dostat do křížku s fenomenálním Michaelem Schumacherem.
Velká cena Belgie v roce 1998 zůstane v paměti ještě dlouho všem, kdo měli tu čest ji zhlédnout. Obrovská hromadná havárie v první zatáčce, která v efjedničkách nemá obdoby, přitom byla jenom začátkem. Jak se vše seběhlo? Coulthard za La Source ztratil kontrolu nad vozem, což vyústilo v sešrotování třinácti monopostů.
Vztekající se Schumi
Po restartu závodu se Schumacherovi podařilo vybudovat až čtyřicetivteřinový náskok. Skot byl v inkriminovaném pětadvacátém kole o jeden okruh pozadu. Za velmi špatné viditelnosti způsobené velkým množstvím vody na trati sundal nohu z plynu a chtěl pustit Schumachera před sebe. Učinil tak ale v závodní stopě, pilot Ferrari se mu nestihl vyhnout, došlo ke kolizi a malér byl na světě...
Schumacher byl po incidentu vzteky bez sebe a se slovy: "Já ho zabiju!" hbitě zamířil do garáže McLarenu, aby si vyříkal se skotským pilotem vše z očí do očí a možná přidal nějaký ten úder pěstí navrch. Mezi oběma kohouty to ostatně zajiskřilo vícekrát. Dnes, po letech, jsou ovšem staré křivdy zapomenuty a oba staří mazáci spolu vychází bez problémů.
Coulthard a jeho parťáci
Výkonnost pilotů lze nejlépe posoudit podle toho, jak si stojíte v porovnání s týmovým kolegou. Není tudíž divu, že vztahy mezi týmovými parťáky bývají čas od času napjaté. Nejinak tomu bylo také u dvojice Coulthard-Häkkinen.
Vzpomínáte na Velkou cenu Rakouska 1999? O předcházejícím závodním víkendu si Schumacher zlomil nohu. Na A1-Ringu pak vozy McLarenu opanovaly kvalifikaci a zajistily si první řadu na startu. Pro tým z Wokingu takřka ideální situace. Ta ovšem netrvala dlouho.
V prvním kole si Coulthard došlápl na Häkkinena a dostal svého kolegu do hodin. Ten se pak musel na stupně vítězů probít až z chvostu pole. Zvítězil nakonec hlavní soupeř Eddie Irvine. K této kolizi ovšem došlo ve sportovním, soutěživém duchu, a to po čase vždy přebolí.
Vše je zapomenuto
Horší to je, když se do souboje s kolegou míchá tým, jako tomu bylo například v Melbourne roku 1998, kdy Coulthard Häkkinenovi prakticky daroval vítězství. Jejich vzájemný vztah se ovšem v poslední době výrazně zlepšil, ostatně v minulém roce spolu odjeli slušnou část vzdálenosti závodu Mille Miglia.
To s Häkkinenovým krajanem Kimim Räikkönenem si plně nerozuměli nikdy, Icemanova povaha je zkrátka od té Davidovy příliš odlišná.
Ale v paddocku bývají i zcela idylické vztahy. Kamarádi tak byli například Coulthard s Jacquesem Villeneuvem, mistrem světa z roku 1997. Oba si ostatně byli podobní v tom, že si nebrali servítky a médiím vždy řekli, co si opravdu myslí. Čerstvý čtyřicátník Coulthard si v zákulisí notoval třeba i s Jensonem Buttonem či Martinem Brundelem. Svého přátelství nyní mohou využít i při spolukomentování přenosů formule 1 na BBC.
Solidní vztahy též navázal s rodinou Jackieho Stewarta, dnes zřejmě nejúspěšnějšího žijícího skotského pilota. Rozumí si také s Mansourem Ojjehem, spoluvlastníkem McLarenu, či Norbertem Haugem z Mercedesu. I díky němu se vlastně mohl projet po rozlučce s F1 v sérii DTM.
