Článek
Se stejným sebevědomím, jakým oplývají v domácí extralize, se předvedli pardubičtí hokejisté nominovaní na turnaj Karjala, i na mezinárodní scéně. Proti Švédům si jich zahrálo hned sedm a možná i díky svému počtu byli na ledě nejvíc vidět.
Největším hrdinou byl brankář Adam Svoboda, který pochytal celkem 38 střel a poradil si i s trestným střílením Steena juniora. Chybu udělal jen ve třinácté minutě, kdy před sebe zbytečně vyrazil puk nastřelený jedním ze švédských útočníků, a z následné akce domácí vytěžili svůj jediný gól. Jinak ale český brankář úspěšně čelil zvýšenému tlaku Švédů v závěru utkání a nerozhodil jej ani nájezd Angera, který se mu div ne celý nenacpal do branky i s pukem.
Stejně jako na turnaji České pojišťovny v Pardubicích i ve Švédsku byli náramným oživením české reprezentace Svobodovi kluboví spoluhráči Koukal, Kolář, Průcha. Trojka mladíků znovu předváděla chytré kombinace a jejich kličky a překvapivé "zadovky" několikrát soupeři řádně zamotaly hlavu, i když gólový efekt nepřinesly.
Potěšující bylo, že v ofenzivní fázi nezaostával žádný z českých útoků. Například Skořepa s Pavelkem sice nebyli příliš vidět, ale odvedli spoustu černé práce. Jejich spoluhráč Jaroslav Balaštík pak zase neztratil nic ze své pověsti kanonýra, pálil z každé jen trochu výhodné pozice a byl asi nejčastěji střílejícím hráčem.
Hlavní útočnou silou českého týmu ale byli další Pardubičáci Divíšek a Sýkora, vhodně doplnění o znojemského Milana Procházku. Sýkora často číhal před švédskou brankou na případnou teč a o vzruch se staral i neustálým pohybem v okolí domácí svatyně, o důraz se staral urostlý Tomáš Divíšek, a ze štírka Procházky měli Švédové často mžitky před očima.
Podobně poskládána byla i řada Duda, Hlinka, Sup, kde byl hlavním mozkem formace slávistický útočník, Hlinka plnil roli rychlíka, co vyveze puk, a Duda byl tradičně rozbíječem, co bude soupeři otravovat život. Znovuobjevené jméno Radka Dudy v nominaci české reprezentace určitě hnulo žlučí mnoha fanouškům a vedlo se mnoho diskusí, co zase ten ztřeštěný Duda provede.
To si dobře uvědomoval i samotný hokejista ruské Kazaně, což bylo dobře znát na jeho opatrnosti při každém kontaktu se soupeřem. Však byl také vyloučen jen na konci prodloužení za vražení do brankáře, k čemuž mu ale hodně pomohl jeden z domácích beků. Myšlenky na to, neudělat žádnou chybu, ale Dudu svazovaly až příliš, k žádné nebezpečné akci se totiž prakticky nedostal.
Také obránce Jiří Vykoukal byl překvapivým jménem v nominaci na Karjalu, přece jen se očekávalo, že kariéra 32letého beka v národním týmu už je pasé. Lenera ale Vykoukal přesvědčil při jeho inspekci ve Finsku a neváhal mu svěřit ani kapitánské céčko. A obránce TPS Turku působil na ledě dojmem, jako by to ani nebyly tři roky, kdy reprezentační dres oblékl naposled. Občas sice nestačil v rychlosti, stále však disponuje skvělou přihrávkou, což dokázal při vyrovnávacím gólu. Navíc dostal cenu pro nejlepšího hráče utkání.
V obraně hrál Vykoukal s Ladislavem Benýškem a byla to asi naše nejspolehlivější obranná dvojice. Dobře fungovala i znovuobnovená spolupráce Petra Kadlece s Hejdou, která si občas neodpustila své útočné výlety. Dodatečně nominovaný Martin Čech se občas na ledě hledal, stejně jako zkušený Jiří Marušák. Miroslav Duben příliš vidět nebyl, což je ale v případě obránce spíše kladné vysvědčení.
Velkou neznámou zůstává Roman Vopat, který do zápasu zasáhl až v posledních minutách a o neměl tedy šanci své kvality naplno ukázat. Zda by se jednou mohl stát stabilním členem národního týmu jako kdysi jeho bratr Jan, tedy bude muset přesvědčit ještě v dalších utkáních.
