Článek
„Jsem pořád schopen soutěžit s nejlepšími. Ale necítím potřebnou míru energie a motivace. A protože není můj styl nepracovat na sto procent, raději odcházím," vysvětluje své rozhodnutí.
Nešlo o žádný zbrklý krok. „Ve třiačtyřiceti se nerozhodujete ze dne na den. Myšlenky na odchod ve mně zrály, probíral jsem je s otcem, manželkou a dalšími," líčí, jak se rodil jeho konec.
| MICHAEL SCHUMACHER |
|---|
| Narodil se 3. ledna 1969. Jeho otec Rolf byl zedník, matka Elisabeth provozovala kavárnu. Má o šest let mladšího bratra Ralfa, který rovněž závodil v F1. S manželkou Corinnou vychovávají dvě děti: dceru Ginu-Marii (15 let) a syna Micka (13 let). Působí jako vyslanec UNESCO, angažuje se v mnoha charitativních projektech. První závod formule 1 jel 25. srpna 1991 v belgickém Spa v monopostu Jordan. Postupně působil u Bennetonu (1992–95), Ferrari (1996–2006) a Mercedesu (2010–2012). V letech 1994, 1995 a 2000–2004 byl mistrem světa. Vyhrál 91 Grand Prix, celkem byl na stupních vítězů ve 155 závodech. V 68 GP vyhrál kvalifikaci, zajel 77 nejrychlejších kol. |
Schumacherovy závodní začátky se datují do roku 1973. Krátce po jeho čtvrtých narozeninách psaly regionální noviny o klukovi, co je pekelně rychlý v motokáře. Jak šel čas, článků přibývalo. Michaelův talent neunikl Willimu Webberovi, který vlastnil závodní tým. Rozhodl se Schumachera sponzorovat a sázka na neznámého klučinu se mu vyplatila.
Německý pilot už čtvrtou sezónu ve formuli 1 proměnil v mistrovskou, titul záhy obhájil. Měl odhodlání, talent a schopnost rozpoznat správnou cestu ve spletité džungli vztahů. Navíc se obklopil šikovnými lidmi.
Triumf za každou cenu
Jeho touha vyhrávat však mnohdy přerůstala hranice chápání. První titul získal, protože naboural rychlejšího Hilla při GP Austrálie. O tři roky později zkusil stejně v boji o celkový triumf zpacifikovat Villeneuva, ale neuspěl, a navíc byl diskvalifikován z celé sezóny.
Nejlepší roky ale přišly až s nástupem k Ferrari. V kooperaci s Jeanem Todtem a Rossem Brawnem se stal strojem na vítězství. V letech 2000–2004 bral neuvěřitelných pět titulů v řadě. „Zůstane kultovním řidičem světa formule jedna. Bude mi chybět," vysekl mu poklonu Brawn, který stál i za návratem Schumachera v roce 2010.
Německý pilot totiž po sezóně 2006, kdy skončil druhý za Alonsem, ukončil kariéru. „Bojoval jsem o titul a musel vydat spoustu energie, abych se držel na špici. Byl jsem unavený, moje baterie byly vybité," vzpomíná.
Tři roky se bavil při závodech superbiků. Pracoval jako poradce Ferrari, pro tým testoval. Kvůli bolestem krku po nehodě na motocyklu odmítl nabídku italské stáje k návratu, pak se ale upsal Mercedesu.
„Měl jsem štěstí, že se věnuji sportu, v němž je možné se vrátit i po třech letech. Jako fotbalista bych těžko mohl jít po takové odmlce hrát Ligu mistrů."
Sen o osmém titulu ale nenaplnil. Jeho maximem během tří let u německého týmu zůstane třetí místo z letošní GP Evropy ve Valencii. „Pevně jsem věřil ve vítězství. I když jsme na něj nedosáhli, já si ty tři roky fakt užil," ujišťuje Schumacher.
Vakuum zaplní Vettel
Odborníci mají jasno: ať byl Schumacher jakýkoliv a jezdil v čele či ve středu pole, jeho odchodem utrpí formule obrovskou ránu. „Už jsem to někde slyšel. Ale kdyby tomu tak nebylo, asi by bylo něco špatně," usmívá se německá ikona. „Byl to bůh formule jedna," prohlásil Mario Andretti, mistr světa z roku 1978. „Myslím, že poprvé odešel předčasně. Byl na vrcholu. Obdivuji ho, že se vrátil. A pochybuji, že ještě někdy budeme mít pilota, který by podobným způsobem dominoval," doplnil dvaasedmdesátiletý Ital.
Schumacher ale nepochybuje o tom, že vakuum po jeho odchodu bude brzy zaplněno. „Vettel je už teď vzorem. Z dlouhodobé perspektivy jde o nového německého šampióna formule jedna." Když jel minulou neděli poslední závod v Brazílii, necloumaly jím žádné emoce. „Před šesti lety jsem bojoval v posledním dílu seriálu o titul. Letos šlo o obyčejný závod. Byl jsem smířen s tím, že můj čas nadešel."
