Rubriky:

Formule 1

Ve dvaatřiceti si užiju český dres i hymnu, říká Jaroslav Modrý z LA Kings

14. dubna 2003 00:50

Jaroslavu Modrému, který v NHL hájí barvy klubu Los Angeles Kings, je dvaatřicet a poprvé byl pozván do reprezentačního áčka. V rozhovoru s redaktorem Martinem Kézrem přiznává, že si pozvánky velmi považuje.

 

PRÁVO/Lukáš Táborský

Překvapila vás hodně pozvánka do národního týmu?

Trenér Lener mi s ní udělal obrovskou radost. Už v létě po nástupu do funkce naznačil, že o mne stojí. Opakovaně pak se mnou mluvil v průběhu sezóny a když bylo jasné, že Los Angeles ztrácí šanci na play-off, domluvili jsme se, že na mistrovství přijedu.

Nesl jste těžce, že přes výborné výkony v NHL na vás loni nezbylo místo v olympijské nominaci?

Mrzelo mne, že se vůbec nikdo neozval. Vzal bych, kdyby zavolali a řekli, nehodíš se nám do koncepce. Víme o tobě, ale nyní nepotřebujeme. Jenže bylo ticho po pěšině. Bral jsem to, že i takové věci hokej přináší. Dělal jsem svou práci co nejlépe a nemohl to víc ovlivnit. Nijak jsem nezatrpknul a sledoval, jak si Česko v Salt Lake City vedlo a smolné vyřazení ve čtvrtfinále mě mrzelo.

Je to zvláštní čekat na reprezentační premiéru do 32 let?

Při debutu v takovém věku si užiju český dres a hlavně hymnu. Jakmile uslyším její tóny, určitě mi projde hlavou, kde jsem vyrůstal a vše co jsem dokázal. Už těch šancí hokejově prorazit i v Česku moc mít nemusím, o to víc budu makat.

Vypadáte, že vás šance hrát za vlast opravdu dojímá...

Pro mě je reprezentace obrovská čest a není to žádná fráze. Fakt si toho hrozně vážím, přál jsem si tu příležitost dostat a teď přišla. Nebyl jsem skoro dva roky doma a najednou mohu nastoupit za český reprezentační tým . Přípravu s Ruskem dokonce hrajeme v Budějovicích, kde jsem vyrůstal, bude to určitě moc pěkné.

Přiletěl jste sám, kde zůstala rodina?

Manželka s oběma dětmi jsou ještě v Los Angeles, navíc tam dorazili na návštěvu před pár týdny i moji rodiče, aby si užili vnuka i vnučku. Po mistrovství se za nimi vrátím. V létě ale přijedeme všichni domů, chci rodině ukázat Prahu i celou krásnou českou zemi.

Co budete dělat, než se v úterý připojíte k národnímu týmu?

Vyrazím za bratrem a kamarády do Českých Budějovic, na soustředění do Prostějova se vydáme asi společně s Jardou Bednářem. Skoro dva roky jsme spolu hráli v Los Angeles a stali se z nás kamarádi.

Znáte trochu víc i další spoluhráče v českém mužstvu?

S kluky z NHL se potkávám často, o hráčích z Evropy toho tolik nevím, i když na internetu sleduji dění v českém hokeji. Zbývají dva týdny do mistrovství, to se stihneme všichni poznat. Hlavně se musí udělat dobrá parta, na tu já hodně věřím. Ani sebelepší individualita nesmí hrát na sebe. Jestliže se daří mužstvu, zlepšují se i statistiky všech hráčů.

Na mistrovství světa potkáte i řadu hokejistů Los Angeles, ale v rolích soupeřů. Mluvili jste v kabině o tom?

Především Pálffy nám všem stále připomínal, že Slovensko jede obhajovat zlato, tak jsem mu říkal, ať má raději hlavu nahoře, abych mu jí neustřelil. Uznávám ale, že je to jeden z nejlepších hokejistů světa, když ho baví hra. Do Finska se ale chystají i další hokejisté z Kings, domácím přijede Eloranta, Švédům Norström a v sestavě Američanů je Johnson.

Bude pro vás hodně obtížné přivyknout zvláštnostem evropského hokeje?

Hře bez červené čáry se snad přizpůsobím poměrně rychle, jen si musím hlídat, aby za mnou nezůstával protihráč připravený k brejku. Přechod na širší kluziště může být složitější, přece jenom nestačí tři kroky, abych byl u mantinelu jako v NHL. Naštěstí v Los Angeles máme jednu ledovou plochu evropských rozměrů, takže tam občas trénujeme. Musí se hrát víc pozičně a nevlítnout bláznivě do rohu.

Vaše letošní bilance třinácti gólů a 25 asistencí je vynikající, patřil jste mezi nejproduktivnější obránce v zámoří. Schoval jste si i nějaké branky pro národní tým?

Přivezl jsem si hokejky - gólovky, snad to s nimi bude padat. V první řadě je ale nutné myslet na tým pomoci mu, aby měl úspěšné výsledky. Snažím se každý příští zápas hrát stejně dobře jako ten poslední .

V NHL se stáváte hvězdou, proč myslíte, že v Česku jste stále poměrně neznámý hráč?

Odešel jsem z Českých Budějovic hodně mladý a cesta za úspěchem byla dlouhá. Navíc mne tu dlouho nikdo neviděl, byl jsem trochu stranou zájmu.

Hrajete v zámoří už deset let, oblékl jste dres New Jersey i Ottawy, ale teprve v Los Angeles a zvláště v posledních dvou letech jste pronikl na výsluní. Co se změnilo?

Nahoru se nikdy nedostanete přes noc. Musíte se poučit z chyb a mě dlouho limitovala i jazyková bariéra. Někomu trvá, než si najde to správné místo, kde je spokojený.

Jak přijímáte roli jednoho z klíčových hráčů klubu?

Podstatné pro úspěch je důvěra kouče, kolik od něj dostanete prostoru. Když vám tu příležitost dá, musíte přijmout i zodpovědnost. Po narození dětí nastal asi ten správný zlom. Do té doby jsem bral hokej až smrtelně vážně, pak ale člověk zjistí, že na světě jsou i důležitější věci a určitě mi prospělo, že se na něj dívám jinak a beru ho s rezervou.

S kontroverzním trenérem Murrayem, který povede i Kanadu letos na MS, má řada hráčů potíže. Jak s ním vycházíte ?

Líbí se mi na něm, že chce být za každou cenu úspěšný. U něj přesně poznáte, nakolik jste mužstvu prospěšný. Je hodně velký detailista, ale založil pořádek v týmu. Respekt spoluhráčů i trenéra je pro mne moc důležitý.

Proč podle vás Los Angeles chybí v bojích o Stanleyův pohár?

Zranilo se nám hodně klíčových hráčů a bez zdravých opor nic nedokážete. Navíc těsně před koncem přestupního období zřejmě vedení ztratilo naději, že uděláme play-off, a tak došlo na trejdy, které byly třeba perspektivní, ale aktuálně mužstvo oslabily.

Žijete v USA už hodně dlouho, jak se vám tam líbí?

Je úplně jedno, kde žijete. Důležité je, jak si život zařídíte. Jako hokejista nikdy nevím, kam mě zavede má práce a co se přihodí druhý den, ale užívám si každou radost. Teď zrovna to reprezentační očekávání.

Martin Kézr

Zrušit


Časová osa: Formule 1