Článek
Vyčítáte si pády při závodu stopětadvacítek v japonském Motegi?
Dvakrát mi podklouzlo přední kolo a už s tím nešlo nic dělat. Motocykl přitom fungoval perfektně, zajížděl jsem velmi dobré časy na kolo a doufal v co největší přísun bodů. Jel jsem na hraně, to je vždy risk a mokrá trať nebezpečí pádu ještě zvyšuje.
Nakonec z toho bylo až 12. místo, neměl jste být po první havárii přece jen opatrnější?
Na výborně nachystaném továrním stroji byla šance na výborný výsledek a já se o něj chtěl prát. Snažil jsem se co nejrychleji získat zpět ztracené pozice a jel co to šlo, bohužel znovu jsem se ocitl na zemi. Nemůžu se na nic vymlouvat, to jsou prostě závody.
Nepřekvapil vás ale nedělní déšť, když se obě kvalifikace jely na suchu?
Předpověď počasí naznačovala, že závod pojedeme na mokru. Strach jsem z toho neměl, spíš mi vadilo horko a vlhkost minulých dní. Chtěl jsem být od začátku vpředu, jenže jsem neodstartoval dobře a musel se prodírat mezi nejlepší. Opakovaně se mi to díky skvěle připravené motorce povedlo, bohužel přišly ty pády.
Sice jste v celkovém pořadí MS stáhnul o dva body náskok třetího Kojamy, ale dostali se před vás Italové Pasini i Corsi. Jak tedy vidíte své šance v šampionátu?
Ještě nás čekají tři závody a ve hře bude spousta bodů. Za největšího adepta na konečnou třetí příčku teď považuji Pasiniho, který je hodně rychlý, Kojamovi zase nahrává dobrá znalosti tratí v Austrálii či Malajsii, ale já nic nevzdávám, ale potřebuji dojíždět v absolutní špičce. Pozitivní je, že jsme nyní odvedli hodně práce na motocyklu, ať už ohledně nastavení, pérování či kolem karburátoru. Motorka je připravena perfektně, takže záleží jen na mně. Už teď se ale děsím zpátečního jedenáctihodinového letu do Milána, to mě ničí.