Článek
Mrzí vás z brněnského závodu víc pád v první jízdě nebo marný boj o desítku ve druhé?
Rozhodně ten nezaviněný pád, při němž jsem si navíc narazil prsty pravé ruky a pak těžce ovládal páčku brzdy. Jedenácté místo není úplně marné, i když ve snaze předjíždět soupeře jsem pocítil, že při brněnském nastavení mám přece jen pomalejší motorku. Sofuoglu, s nímž jsem se rval o tu desítku, mi na rovince ujížděl a v žádné zatáčce se mi ho nepovedlo vybrzdit.
Nepromarnil jste slabšími začátky jízd svou výhodu startu z druhé řady roštu?
Bohužel musím přiznat, že první dvě kola tu byla v mém podání dost vlažná. Pořád mi dlouho trvá než si zvyknu na nové gumy, navíc jsem tady i moc brzy přeřadil. Prostě nemám zrovna ideální začátky a špatně se to pak dohání. Kdybych ale neměl vyjetou alespoň tu druhou řadu, tak by mě při takovém úvodu možná předjel i safety car jedoucí za námi.
Nečekal jste ale přece jen výraznější bodový přísun z domácího závodu?
Závodní víkend v Brně přinesl hodně světlé okamžiky, ale nejvíc je vidět nedělní závod a o něm jsem měl po skvěle zvládnuté kvalifikaci trochu jiné představy. Já ale v Brně nepociťuji žádnou velkou výhodu domácího prostředí, i když je fajn vidět vlajky v hledišti a lidem děkuji, jak mě fandili. Je tu však na mne pokaždé obrovský tlak, ani v paddocku nemám chvilku klidu. Musím rozdat spoustu podpisů, hodně lidí se chce fotit. Na jednu stranu je to příjemné, jenže ať se snažím sebevíc, ovlivňuje to soustředění na závod.
Váš nejrychlejší čas v páteční kvalifikaci ten tlak ještě zvýraznil?
Bohužel ano, hodně lidí najednou očekávalo, že tady budu na bedně. Jenže na superpole potřebujete hlavně zkušenosti a ty mi ještě chybí. Pro mě platí pořád stejný cíl: chci dojíždět do desítky a v Brně jsem od ní ve druhé jízdě nebyl daleko: chybělo jen dvanáct setin vteřiny.
