Článek
Trpké chvíle, výsledková mizérie... Toho všeho si minulou sezónu užil více než dost, horší to snad nemůže být, říkal si kolikrát. Nakonec přišlo i zranění, přechozený otřes mozku. A předčasný odchod z boje. Už v srpnu. Pak se svezl až při tradičním podzimním memoriálu na počest jeho slavného dědečka v Praze a víceméně symbolicky v Americe.
„Ale to už byl oddech, tam jsem se dával dohromady, byla to dovolená,“ vrací se k podzimnímu výletu za moře teď na pokraji jara, které mu dává novou jezdeckou naději. I v zimě odpočíval více než kdy jindy. Koncerty, tenis... „Zkrátka jsem potřeboval plochou dráhu dostat z hlavy.“
Ale nebylo to jednoduché, vždyť pro minulý rok si nasmlouval pět kontraktů v ligových soutěžích – v Británii, Švédsku, Dánsku, Polsku i v Česku. K tomu závody MS, dostal se k hranici sto startů. Těžko únosná porce... „Pro letošek jsem omezil závody, nemám Anglii. Cítím se skvěle,“ srovnává s loňskými chvílemi třiadvacetiletý plochodrážník.
Rozvrácenou psychiku zvedal všemožně. I kouzlo hypnózy vyzkoušel, aby přišel k pozitivním myšlenkám. Teď má za sebou první jízdy v Polsku. Na mizérii může dát zapomenout i koncem dubna doma na Markétě, pokud se z pozice náhradníka dostane do boje o body v GP.
Jako první rezerva má značnou šanci, že to vyjde. Při většině předešlých vrcholných podniků v Praze na Markétě si rezervista užil závodění více než dost. Netrápí ho, že jisté místo na pražském startu jemu i dalším protřelejším domácím mazákům, připadlo dravému juniorovi Matěji Kůsovi, parťákovi z Olympu „Je to tak, jak to má být, zasloužil si to. Jsme v pohodě, mluvíme spolu dál,“ dodává s úsměvem Tomíček.
