Článek
„Je pravda, že Praha mému stylu sedí,“ říká Dán. „Ale bude taky záležet, jak trať nechá připravit Ole Olsen,“ připomíná svého krajana, ředitele a rozhodující osobu celého seriálu a kdysi také světového šampióna. Trojnásobného, jakým je on sám. V téhle sezóně ho může přeskočit. A může dorovnat jinou hvězdu, Novozélanďana Maugera, který jako jediný vyhrál MS třikrát v řadě (1968–70).
První titul Pedersen získal už v roce 2003. Tehdy to bylo překvapení. Na dráze byl živlem, nelekal se strkanic, ani toho, že soupeře pošle k zemi. Občas dohrával boje z oválů i v depu. Pěstmi. Debatoval s rozhodčími. I na Olsena si vyšlápl. Dostal podmínečný trest od disciplinárky. Zklidnil se, byť na dráze je dál ostrý jako břitva.
Ale zažil životní změnu. V březnu, krátce před 32. narozeninami, mu přítelkyně Anne Mette porodila dceru Mikkeline. „Moje oči byly mokré,“ přiznává dojetí drsňák. Na internetu se objevily fotky, kterak něžně objímá potomka. Nezbrzdí ho rodina jako některá jiná jezdecká esa?
Na dráze navíc přišly starosti. Neobvyklé pro šampióna, který si zpravidla rázně diktoval. Dlouho dumal, zda přistoupí na horší smlouvu, než jakou původně uzavřel v polské lize s Čenstochovou. Nakonec ji přijal, s příchodem krize a úbytkem sponzorů musel ale s příjmem dolů o desítky procent. „Polská soutěž zůstává vedle švédské nejvěhlasnější. Čenstochová je to, co potřebuji,“ bere extraligu jako nejlepší přípravu na GP.
