Článek
V konstrukčních kancelářích Jawy se podílel na vývoji motocyklů, které doslova ovládly svět, šestnáct let vedl československý Trophy Team na Šestidenních. V té době tým získal šest Světových trofejí, pětkrát skončil druhý a dvakrát třetí: nikdy ale nebyl horší než pátý.
Poté byl Křivka několikrát technickým vedoucím výpravy a hlavně desítky let členem mezinárodní jury a místopředsedou Mezinárodní motocyklové federace (FIM). Motocyklový průmysl dnes v Česku prakticky neexistuje a slavná vítězství už jsou také jen vzpomínkou...
O tom, jak se doba změnila, svědčí i fakt, z jakého důvodu byl v roce 1967 odvolán z funkce manažera Trophy Teamu. „V roce 1967 jsme skončili druzí. Podnikový ředitel Jawy mi tehdy řekl, že musím vyhrávat. Odpověděl jsem mu, že musím umřít, ale že chci vyhrávat. Slovo chtít bylo pro mne celý život kouzelné a měl jsem v životě štěstí,“ zavzpomínal nestor českého motocyklového sportu s úsměvem.
Úzká spolupráce nesla ovoce
A hned vysvětlil, proč bylo Československo světovou motocyklovou velmocí... „Po druhé světové válce se výrobou motocyklů zabývaly dvě továrny – JAWA v Praze a ČZ ve Strakonicích. Na sportovním poli to bylo jako Sparta a Slavie ve fotbale. Každý měl své fanoušky a obě továrny dělaly vše, aby jedna druhou na závodech porazila, jak v soutěžích, tak v motokrosu i na silnici. V Jawě jsme dělali ve dne v noci, abychom v neděli ČZ porazili, a oni dělali totéž.“
Tím šel vývoj sportovních motocyklů mílovými kroky kupředu. „Zároveň vyrůstali kvalitní jezdci nejen v továrnách, ale i klubech. Hlavně v Dukle Praha, kde byl vedoucím František Mošna, či v Rudé hvězdě, kde šéfoval Josef Mičan, a ve Svazarmu pod vedením Richarda Kopečného,“ uvedl Křivka.
V Jawě byli nejprve továrními jezdci Simandl, Vítvar, Dusil, Novotný a další. Později se stali továrními jezdci Jawy na soutěžích dukláci Klimt, Čespiva, Fojtík, Mašita či Mrázek. Tato úzká spolupráce nesla ovoce.
Spousta vynikajících techniků
Jawa se věnovala motocyklům inženýrů a techniků jako Bouška, Tatek, vedle Křivky tu byla spousta vynikajících techniků a trenéři jako Mošna, Helikar, Chasák nebo Rajch vychovávali talentované jezdce. Přicházela také zpětná vazba v podobě zkušeností jezdců s motocykly, které se realizovaly ve výrobě. Podobné to bylo i ve Strakonicích a obě továrny a jezdci pak tvořili téměř neporazitelnou reprezentaci. Přípravě motocyklů na Šestidenní i na soutěže během roku všichni věnovali velkou pozornost.
„Na Šestidenní jsme odjížděli jako sjednocený československý tým a táhli za jeden provaz, aby Československo vyhrálo, a to se nám docela dařilo. Mám příjemné vzpomínky. Když jsem po Šestidenní na stupních vítězů držel světovou trofej a hráli československou hymnu, tekly mně po tváři slzy radosti. Zrušení Dukly Praha a svým způsobem sportovního motorismu je velká škoda pro popularitu Česka,“ lituje motocyklová legenda s tím, že současná roztříštěnost pro tento dříve u nás tak populární sport není dobrá. O zániku motocyklového průmyslu ani nemluvě…
