Článek
Můžete přiblížit, jak došlo k vaší nehodě krátce po startu?
Okamžitě po startu si vedle mě najel Faubel, ťukli jsme do sebe a mně se zvedla brzdová páčka nahoru. Nevšiml jsem si však toho a před první zatáčkou hmátl do prázdna. Na druhý pokus se mi povedlo brzdu zmáčknout, ale to už bylo pozdě, v té tlačenici nebyla šance Lüthimu se vyhnout.
Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?
Nic slušného, byl to fakt strašný pocit. Nikdy v životě jsem snad kratší závod nejel. Lüthimu jsem se pak v boxech za kolizi omlouval, vypadal hodně otráveně. Asi mě teď nemá moc rád a ani se mu nedivím. Tři dny práce byly pro nás oba za pár vteřin pryč.
Dokázal jste potom v boxech sledovat, jak probíhá závod?
Chvíli jsem se přes to velké zoufalství díval, přece jen mě zajímalo, jak to dopadne. Neumíte si ale představit, jak mě štve takhle doslova zahozený závod. Motorka přitom byla super nachystaná, hodně jsem si věřil a nenapadlo mě, že bych mohl skončit hned v první zatáčce.
Taky jste to hned schytal od otce, který je zároveň šéfem týmu. Křičel hodně?
Naštvaní jsou všichni, což chápu. Snažili jsme se tu tři dny vlastně na nic. Opravdu nejsem odborník na tuto trať. Mám tady ale i smůlu a zřejmě se na mně i podepisuje, že chci až moc. V Brně je to pro mne každý rok hodně hektické a nemívá to dobré konce.
Jak se vyrovnáte s tak tristní tečkou za dobře se vyvíjejícím závodním víkendem?
To je právě na celé věci nejhorší. Tréninky byly dobré, kvalifikace mi vyšla s odstupem sotva vteřiny na pole position a už potřetí za sebou jsem měl čas do desítky, ale zase bez efektu v závodě. Vlastně jsem dodržel smutnou tradici, že v Brně častěji padám než projíždím cílem.
Startoval jste tu při MS pětkrát a dojel do cíle jen jednou, předloni čtrnáctý, to fakt není dobrá vizitka. Ponesete v sobě letošní zklamání dlouho?
Musím se snažit co nejrychleji zapomenout a jít do zbývajících šesti závodů sezóny s čistou hlavou, vždyť za pár dní se letí do Ameriky. Dlouho jsem nebyl za svou psycholožkou, teď jsem na to však zralý.
