Článek
„Nic nevzdávám, ale letos už je šance pryč. Crump i ostatní mají velký náskok,“ ví Dán, který se ale již zase jako suverénní vítěz předvedl při nedávném pražském Tomíčkově memoriálu. A do Čech možná dorazí zase. Je ve startovní listině Zlaté přilby, která se jede v Pardubicích už příští neděli.
Přímá nekompromisní cesta ke světovému prvenství, to byly dvě předešlé sezóny. Letos to je jiné. Se spoustou jiných zážitků. Krátce před sezónou, těsně před svými 32. narozeninami, se stal otcem, přítelkyně Anne Mette Hansenová mu porodila dceru Mikkeline. Nezřídka, i když spíše s nadsázkou, se říká, že potomek zbrzdí dravost jezdce na oválu. A vskutku. Dán v prvních bitvách sezóny nezářil. A drsný pád v létě při Světovém poháru týmů ho zastavil úplně.
Příští rok bude zase tvrďák
„Dal jsem se ale už do pořádku. Byl jsem trochu omlácený,“ vzpomíná. Kvůli noze zaklíněné v motorce Rusa Laguty utrpěl i popáleniny druhého a třetího stupně. „Museli mi část kůže transplantovat, nejezdil jsem asi tři týdny, ale teď se mi docela daří. Hned po uzdravení jsem jel domácí šampionát a stal jsem se mistrem,“ připomíná.
Doma při léčení si mohl více užít potomka. A vůbec, domů se letos vrací tak nějak častěji. Má snad to, že se stal otcem, opravdu nějaký vliv na závody? „Určitě. I dřív jsem se snažil být doma, ale teď cítím, že je to potřeba ještě víc,“ říká.
Že je tvrďákem na dráze, se zřejmě stane už jen takřka zapomenutou pověstí. „Možná tak pořád vypadám, ale když si vzpomenu na dceru, tak jsem docela naměkko. Život se mi změnil,“ jihne při pomyšlení na Mikkeline. „Ale na příští rok se zase pořádně soustředím,“ slibuje sám sobě.
