Článek
Vaše cesta letošní Zlatou přilbou se zastavila v malém finále, v němž jste si nakonec zajistil celkové deváté místo. Přitom nechybělo mnoho a mohl jste myslet na postup do velkého finále. Nemrzí vás to?
Jsem spokojený. Do velkého finále nebylo až tak daleko, ale nakonec se ukázalo, že patřím spíš do toho malého. Prožil jsem psychicky i fyzicky hodně náročný víkend. Splnil jsem si přání a vyhrál Zlatou stuhu, nedělní závod jsem jel s čistou hlavou a v klidu. Chtěl jsem být výš, ale na druhou stranu jsem v Pardubicích ještě ani devátý nebyl. Je třeba si dávat postupné cíle.
Přitom se vám povedl husarský kousek a prošel jste čtvrtfinálovou skupinou smrti, v níž nechyběli Adams, Bjerre, Holta… Jak si ceníte skalpů elitních soupeřů?
Závod se zlomil vyhranou jízdou ve čtvrtfinálové skupině, to byl prvopočátek dnešního úspěchu. Teď ale ani nevím, jaké ty skalpy mám. Jsem úplně hotový. (úsměv)
Na druhou stranu se zdálo, že vás na trati zlobí motocykl…
Dělali jsme co jsme mohli, na techniku si nemůžu stěžovat. I když se mi ale podařilo dobře odstartovat, tak se často soupeři kolem mě přesypali. K těm deseti nejlepším ještě pořád něco chybí.
Český závodník si nasadil Zlatou přilbu naposledy v roce 1996, kdy triumfoval Tomáš Topinka. Patří pardubický podnik do vašich závodnických snů?
Je to sen každého závodníka, jen vyvoleným se to ale povede. Rád bych uspěl v co nekratší době, ale fakticky budu moc rád, když se mi podaří vyhrát alespoň jednou v kariéře. Vždyť i z naší špičky se to už dlouho nikomu nepodařilo.
Plochodrážní sezóna se pomalu chýlí k závěru, jak jste s letošním rokem spokojený?
V první polovině sezóny jsem se hledal, druhá půlka mi vycházela mnohem lépe. Doufám, že přes zimu neztratím hlavu a na jaře navážu tam, kde na podzim končím. Jedním z hlavních cílů bude úspěch na MS juniorů, kde příští rok pojedu naposledy a kde chci být minimálně na stupních vítězů.
