Článek
Vybavujete si, jak k havárii došlo?
Dostal jsem takzvaného highsidera. Motorka se pode mnou rozkmitala a já z ní spadl. Bohužel jsem narazil hlavou do obrubníku. Jen si pamatuju, že mě to vykoplo a letěl jsem. Na dopad si už ani nevzpomínám. Po převozu do brněnské Úrazové nemocnice jsem podstoupil po nezbytných vyšetřeních čtyřhodinovou operaci. Další mě možná čeká tento týden v pražském Motole, kam mě ve čtvrtek sanitkou převezli. Lékaři, kteří jsou tady odborníky na podobná zranění, teprve zvažují, zda bude nutná.
Jak na tom tedy po zdravotní stránce jste?
Ruce mi fungují bez problémů, ale nohama bohužel nehýbu. Snažím se pořádně rehabilitovat. Už jsem schopen se posadit. Naučil jsem se i jezdit na vozíku, díky tomu jsem se už mohl podívat třeba do nemocniční zahrady. A také využívám speciální rotoped, který mi pohybuje s nohama. Mým úkolem je soustředit se na jejich pohyb a představovat si, že šlapu já. Má mi to pomoci psychicky i fyzicky.
Pozorujete pokrok?
Co se týká nohou, tak nikoli. To je zřejmě otázka mnohem delší doby. Pohyblivost se mi ale zvyšuje. Už se třeba dokážu částečně sám obléct.
Věříte tedy, že všechno nakonec dobře dopadne?
Bylo by hodně špatné, kdybych nevěřil. Dělám pro to maximum. Především se snažím poctivě cvičit. Jsem přesvědčen, že budu zase chodit.
Kde berete tak pevnou víru?
Přes rodiče, kamarády či různé známé se dozvídám o lidech, kteří na tom byli podobně, nebo ještě o něco hůř. Přesto chodí a vrátili se do běžného života. To mi dodává optimismus.
Když se skutečně postavíte na nohy, nebude vás to lákat znovu usednout na motocykl?
Na rovinu říkám, že bych na něj při první možné příležitosti asi zase vlezl. Vždyť motorky jsou můj život. Od toho by mě zřejmě nic neodradilo.
Sledoval jste v televizi minulou Grand Prix silničních motocyklů v Portugalsku?
Nejdřív jsem si říkal, že se raději ani dívat nebudu. Bylo mi samozřejmě hrozně líto, že na startu chybím. Pak jsem to ale nevydržel a televizi jsem zapnul. Dobře jsem udělal. Hrozně mě potěšilo, kolik vzkazů, abych se co nejdřív uzdravil, jsem jejím prostřednictvím dostal. Od nejlepších světových jezdců MotoGP to obzvlášť hřeje u srdce.
Španěl Jorge Lorenzo, který v Estorilu v nejsilnější kubatuře triumfoval, dokonce na znamení podpory absolvoval závod s nálepkou s vaším jménem na svém stroji.
Moc si toho považuju, Jorge je totiž můj jezdecký vzor. Přes jednoho motoristického novináře jsem mu popřál, aby v Portugalsku ukázal Rossimu i dalším záda. A on skutečně zvítězil. Stejnou cestou mi naopak Lorenzo poté vzkázal, že on svůj úkol splnil, a teď musím vyhrát pro změnu já. Pochopitelně tím mínil, že musím zase začít chodit. Budu o to bojovat ze všech sil, byť to zřejmě bude vyžadovat ještě spoustu času i trpělivosti.
Čeští jezdečtí kolegové vás chodí podpořit přímo do nemocnice. Kdo už za vámi byl?
V Brně mě navštívili třeba bratři Peškové či motokrosová závodnice Bártová. Často za mnou byl i Kája Abraham, který to měl jako Brňák nejblíž. Přišla i spousta dalších přátel a známých. Tisíce lidí mě navíc povzbuzují prostřednictvím facebooku. Jsem za to všem moc vděčný. Hlavně zpočátku se u mého nemocničního pokoje dveře takřka netrhly. Až jsem byl mnohdy nesvůj, že nemám skoro žádné odpoledne čas se trochu prospat. Postupně se ale frekvence návštěv přece jen trochu zmírnila.
Jsou motorky a závody mistrovství světa hlavním tématem vašeho povídání s Karlem Abrahamem?
Samozřejmě se o tom bavíme. Ale probíráme spolu i spoustu dalších věcí.
Prý vás navštívil také majitel vaší italské stáje Massimo Matteoni. Co vám řekl?
Že se mnou stále počítají a budou na mě čekat. Udělalo mi velikou radost, že bych se měl kam vrátit. Ani slovem mi účast v exhibičním závodě nevyčetl, i když se mu to asi vůbec nelíbilo.
Máte jasno o své budoucnosti po propuštění z nemocnice?
Zatím netuším, zda teď v Motole strávím dva nebo třeba i tři týdny. Pak si zřejmě pobudu nějaký čas v rehabilitačním ústavu v Kladrubech.
Neplánujete také návrat na střední integrované učiliště dopravní, na němž jste studium v prvním ročníku hned po dvou měsících přerušil?
Rád bych se teď do školy vrátil a vyučil se motomechanikem. Kdyby mi to zdravotní stav nedovolil, chtěl bych zkusit třeba nějaké studium přes počítače. Až teď dávám zcela za pravdu radám mnohých lidí, kteří mě ponoukali, že se mám pokusit získat nějaké vzdělání, protože se může stát, že na motorce nebudu moci jezdit věčně.
