Hlavní obsah

Drymlové po Zlaté přilbě smutnili: Lukáš upadl, Alešovi pelášila motorka příliš pozdě

PARDUBICE

Ovace je neminuly, Lukáš i Aleš Drymlové byli českými hrdiny pardubického plochodrážního víkendu. Ale přece jen chtěli při 62. Zlaté přilbě víc, přinejmenším velké finále, v němž už český zástupce nebyl popáté v řadě.

Foto: PRÁVO/Václav Jirsa

Bratři Drymlové Lukáš (vlevo) a Aleš

Článek

„Klukům závidím, jako Pardubák, bych na domácí půdě přilbu konečně už bral,“ smutně Dryml pokukoval po triu nejúspěšnějších Seveřanů - Dánu Pedersenovi a Švédech Lindgrenovi a Jonssonovi. Sám byl sedmý, vyhrál jen malé finále.

Dvanáct tisíc diváků v hledišti pardubického stadiónu se díky němu i v chladném odpoledni pořádně rozparádilo.

„Motorka začala pelášit až v malém finále, stačilo změnit málo, ale je to alchymie, neměl jsem předtím štěstí,“ pokračoval starší z bratrské dvojice. „Snad se dočkám. Třeba už v příštím roce,“ přál si poslední český finalista - třetí z roku 2005 - a bral aspoň trofej pro nejlepšího domácího zástupce.

Dopadl lépe než mladší Lukáš. „Bolí mě hlavně rameno,“ kroutil se bolestí L. Dryml. „Doktor mě obkládal ledem, ale cítím to pořád,“ vracel se k pádu v sobotním úvodu ZP. V neděli končil ve čtvrtfinále s Hádkem, Štichauerem a Milíkem, už v prvním kole vypadli Petrák, Franc, Šitera, Suchánek, Holub, Simota i Málek.

Pedersen trofej políbil

Loni nejlepší Čech Kůs jel jen sobotní závěr MS juniorů a v neděli už mířil do polské ligy. V pondělí se ale s Drymly a dalšími rivaly střetne o domácí titul na pražské Markétě (18 h). „Nevím, jestli se dám dohromady, mám chuť se na to vy...“ netajil L. Dryml.

Zato Nicki Pedersen si po boji zálibně prohlížel lesklou trofej. Dokonce ji políbil. V jinak ne moc vydařené sezóně se plochodrážní rváč dočkal radosti.

Soupeřům nic nedovolil, ovládl všech pět jízd, do nichž nastoupil - i velké finále. Hrdě mohl nastavit hlavu a nechat si nasadit trofej. „Moc jsem ji chtěl,“ pravil třiatřicetiletý vítěz. S přilbou se skoro mazlil. „To aby partnerka viděla, kdo je doma pánem,“ se smíchem hrozil na dálku. „Normálně sport domů netahám, ale doufám, že si přilbu na rok do obýváku prosadím,“ pokračoval trojnásobný mistr světa. Ale letos v MS je až jedenáctý.

Ani finále ZP pro něj nezačalo nejlépe: útočil Američan Hancock, na čele se mihnul i Švéd Lindgren, až pak se vpředu opevnil Pedersen. „Pro mě je pardubický závod nový začátek, naposledy se mi opravdu hodně dařilo loni při Grand prix v Bydhošti, letos to bylo samý problém - zranění, motorky... Teď jsem už v semifinále cítil, že by to mohlo vyjít,“ líčil. Ani spletitý systém závodu ho nezaskočil. „Naštěstí mě vždy strčili do správné dráhy,“ dodal.

Reklama